První dny července 2005, začínají letní prázdniny, nastal čas výjezdů do vysokých hor. V nestálém počasí počátku léta vyjíždí naše čtyřka, Mirek ČERVINKA (řidič pohodlného dopravního prostředku OPEL TRANSPORTER), Jarda KUPR (aklimatizující se tímto na ještě vyšší kopce KAVKAZU), Martin GREGAR (fotograf) a František GREGAR (co akci vymyslel a nakonec vše zapsal) za poznáním velehorských krás do SEXTENSKÝCH DOLOMIT.
1. Zmoklá CORTINA D´AMPEZZO 
2. Bivak pod CRISTALLEM 
3. Pod sedlem CRISTALLOPASS (PASO DE CRISTALLO) 
4. Na jedné z teras ve stěně CRISTALLA 
5. Lezení ve stěně 
6. CORTINA D´AMPEZZO z jižní stěny CRISTALLA
Z Lysé vyrážíme navečer 4.7. plni víry v pěkné počasí přes PODĚBRADY dále tradiční cestou přes D.DVOŘIŠTĚ a RAKOUSKO (kde jsme si krátce pospali) do jihotyrolského (italského) TOBLACHU, který dosahujeme v ranních hodinách následujícího dne. Začalo pršet, projíždíme MISURINOU a přes sedlo TRE CROCI sjíždíme do vyhlášeného sportovního střediska CORTINY D´AMPEZZO (obr.1). Z prohlídky nic není, lije jako z konve, a tak se opět vracíme na „PASO“, kde se potulujeme po okolí a čekáme, že se počasí nad námi slituje. I stalo se, odpoledne déšť konečně ustává a tak s nákladem pro bivak a nadějí pro zítřek vystupujeme pod masiv hory MONTE CRISTALLO, kde v podvečer ve výšce asi 2300 metrů na překrásném místě poblíž COL DE VARDA stavíme naše 2 stany (obr.2). A tam si také vychutnáváme večerní kouzlo DOLOMIT.
10. Svítání v bivaku pod CRISTALLEM 
11.Ráno po nočních bouřkách s kroupami 
12. Opět se kazí počasí 
9. Opět v sedle CRISTALLOPASS 
8. Jedno ze slanění na sestupu 
7. Na jižním hřebeni CRISTALLA
A je tady časné ráno 6.7., balíme stany a šup s nimi do kleče, balíme materiál na výstup a šup s nim na záda, předlouhý výstup (jak varoval průvodce) normálou na CRISTALLO se začal. Už do sedla PASO DEL CRISTALLO je to dlouhé, většinou po sutí, čím výše, tím strměji. Posledních 100 metrů jako bonbónek nás čeká výstup sněhem a ledem, samozřejmě bez maček a cepínů, alespoň však jištěný lanem (obr.3). A jsme v sedle, ve výšce 2808 metrů nad mořem, a odtud míříme traversem přes rozlohou mohutnou jihovýchodní stěnu k jižnímu hřebeni CRISTALLA. Travers to je vskutku úmorný a skoro nekonečný, zato s nádhernými výhledy (obr.4). Po lávkách, někdy širokých, někdy úzkých, přes různá žebra a žebírka, většinou ve smyčkách, občas přes lezecky snadné stěnky (obr.5), jen velmi zvolna získáváme výšku. Asi ve dvou třetinách stěny nás dohání skupinka Italů, bez lana jím cesta ubíhá přeci jen rychleji než nám. Rozdělujeme se , Mirek s Jardou pokračují dále k „trojkovému“ hřebeni, já s Martinem následujeme Italy po značené cestě stěnou šikmo doleva vzhůru. Ale nakonec se stejně potkáváme na jižním hřebeni, snad 100 metrů pod vrcholem. Je nádherně, nebe je krásně fotogenické, plné vysoké oblačnosti, pod námi je hluboko dole CORTINA (obr.6), a k vrcholu jen kousek. Ale já už začínám být přesvědčen, že to pěkné počasí, sotva začalo, rychle a na delší dobu vlastně už končí. Přesto s Martinem lezeme ještě kousek hřebenem, ale na radu kluků, kteří jsou o výšvih pod námi (obr.7), výstup bez vrcholového foto končíme. Je pozdní odpoledne, změna počasí na krku, a to rozhoduje, po dávné zkušenosti z WILDER KAISERU, bych nechtěl za bouřlivé noci na hoře bivakovat. A tak se vracíme, dolů to jde daleko rychleji, využíváme dobře připravených „štandů“ ke čtyřem slaněním (obr.8), a jsme zase v sedle (obr.9) a po hodince jsme na místě našeho „základního“ tábora. Relaxujeme, vaříme večeři, a mezitím se počasí rapidně horší, blíží se bouřka. Jen co kolem projdou „Talijáni“, stavíme stany. A už je to tady, bouřka jedna za druhou dlouho do noci. Zdá se, že naše rozhodnutí pod vrcholem CRISTALLA bylo prozíravé.
13. V dešti u chaty DREI ZINNER HÜTTE 
14. Zasněžené DOLOMITY s chatou AURONZO 
15. Noční sněhová nadílka 
16. PATERNKOFEL (2744 m) 
17. Chata LAVAREDO 
18. Chata LOCATELLI
Ráno 7.7., probouzíme se do nejistého počasí s oblohou plnou tmavých oblaků (obr.10). Vylézáme ze stanů, kolem nichž límec z krup (obr.11) dosvědčuje noční bouření. Snídáme, pak vše do batohů a při houstnoucí oblačnosti (obr.12) scházíme na sedlo TRE CROCI. Oběd, vše do auta a přes MISURINU nahoru k chatě RIFUGIO AURONZO pod masivem TRE CIME. A počasí je zase v háji, přesto v mlze a za deště jdu s Martinem až k chatě RIFUGIO LOCATELLI, jinak DREI ZINNER HÜTTE (obr.13) pod PATERNKOFELEM na „obhlídku“ terénu. Noc přečkáváme na chatě AURONZO, kluci v autě na parkovišti.
22. Na začátku „feratty“ na PATERNKOFEL 
23. Na cestě kolem masivu CIM 
24. Poslední pohled do severních stěn CIM 
21. TRE CIME DI LAVAREDO 
20. Kytky v letním sněhu 
19. Kaplička pod jižními stěnami CIM
Je tady další den, již 8.7., a my se probouzíme do říše zimní královny z pohádky vypravěče Andersena – letní DOLOMITY se oblékly do zimního hávu (obr.14)! Přes noc napadlo kolem 20 centimetrů sněhu (obr.15) a je alespoň na dva dny po lezení. Co tedy s načatým dnem ? Dělíme se na 2 party. Mirek s Jardou si vybírají známou ferattu na PATERNKOFEL (2744 m – obr.16), kterou procházejí, většinou tunely, od chaty LAVAREDO (obr.17) po chatu LOCATELLI (obr.18). Martin a já jsme se dáváme na fotografickou turistiku a obcházíme celý masiv „ČIM“(obr.19 až 24). Po obědě jsme zase všichni na AURONZU, opět se zatahuje, občas i slabě poprchává. Padá rozhodnutí k návratu, už je jasné, že bychom zde jen ztráceli čas. A tak se loučíme s TRE CIMAMI, znovu zahalenými chuchvalci mraků, nasedáme do auta (obr.25), sjíždíme do MISURINY (obr.26) a hajdy domů. Ale přeci jen ne rovnou, volíme cestu přes VYSOKÉ TAURY s vyjížďkou na VYHLÍDKU CÍSAŘE FRANZE JOSEFA v bláhovém domnění, že snad spatříme GROSSGLOCKNER. Ale kdeže, kopce v mracích (obr.27), je zima, na vyhlídce je pusto, společníky nám tu dělají pouze notně od turistů vypasení svišti (obr.28). A tak pryč, vracíme se zpět na GLOCKNERSTRASSE, tunelem přejíždíme přes HOCHTOR nejvyšší místo této vysokohorské silnice (taky v těch hodinách opuštěné a v sílícím příšeří skoro strašidelné místo – obr.29) a pak už jen dolů do nížinných poloh RAKOUSKA a dále do ČESKA. Nakonec, po celonoční jízdě, končíme náš výjezd do DOLOMIT časně ráno 9.7. v LYSÉ N.L. a loučíme se s nadějí, že příště k nám bude počasí snad milosrdnější, než tomu bylo v těch několika právě uplynulých dnech.
29. Podmračené TAURY z HOCHTORU 
28. Vypasené „glocknerské“ svišťátko 
27. Ledovec pod GROSSGLOCKNEREM 
26. MISURINA 
25. Před odjezdem z DOLOMIT (zleva Franta, Martin, Jarda a Mirek)
Autor: František Gregar