Sonnblick 3.106m

autor: | Čvc 25, 2010 | 2010-2011, Alpy, Kronika

VYSOKÉ TAURY – skupina Goldberggruppe ve dnech 21.-24.7.2010

Účastníci výjezdu :
František GREGAR, Martin GREGAR
Martina JIŘIČNÁ a Lukáš KALINA

Dosažené vrcholy :
HOHER SONNBLICK (3105m)
GOLDBERGSPITZE (3073m)

Zájezd zaměřený na vysokohorskou turistiku absolvovali výše uvedení účastníci s cílem vystoupit na některé vrcholky ve VYSOKÝCH TAURECH, konkrétně ve skupině GOLDBERGGRUPPE. Jak proběhl tento „výpad“ do rakouských Alp, vynuceně zkrácený nepřízní počasí, popisuji v několika následujících odstavcích.

21.7. 2010 – Cesta z LYSÉ do WÖRTHU v údolí Rauris.

Ráno balíme vše potřebné a taky řadu tradičních „zbytečností“ do moji stařičké FELICIE a po sedmé hodině ranní odjíždíme směrem na České Budějovice, abychom v odpoledních hodinách dorazili pod třítisícové velikány, tyčící se nad údolím Rauris v centrální části Rakouska. Náš původní záměr ještě tento den vystoupit do Kolm-Saigurnu jsme trochu pozměnili, hlavně kvůli cenám na chatě NATURFREUNDEHAUS. Takže jsme nakonec zastavili v maličké osadě WÖRTH asi 10 km pod zmiňovanou chatou a našli výborné místo pro „základní“ tábor v sympatickém kempu na jejím okraji.

22.7. 2010

Přejezd na parkoviště pod chatou NATURFREUNDEHAUS, dále výstup přes chaty NATURFREUNDEHAUS, SCHUTZHAUS NUBAU a ROJACHER (po turistickém chodníčku, v závěru po skalním hřebeni – I, dobře značené, snadné) na HOHER SONNBLICK (3105m). Na vrcholu mamutí meteorologická observatoř a chata ZITTELHAUS.

Obr.2 – Goldbergspitze a H.Sonnblick

Po snídani opouštíme kemp a autem vyjíždíme na velké parkoviště pod Kolm-Saigurnem (asi 10 km po v horní části placené silnice) a odtud již po svých s tradičně napěchovanými „bágly“ asi 45 minut k chatě NATUR – pochod k vrcholu SONNBLICKU začal.

Další etapou je dosti strmý výstup serpentinami kolem nádherného vodopádu k chatě NEUBAU, kde se nám již otvírají výhledy na vrcholy této alpské oblasti. Po odpočinku pokračujeme k chatě ROJACHER (několik sněhových polí, v závěru po skalním hřbetu), kde si dopřáváme za nádherného letního počasí delšího odpočinku

22.7.10 – Pod chatou Rojacherhütte

A přichází nejhezčí úsek výstupu, dobře značený, byť místy strmější a ostřejší hřeben (obr.4), který nás vyvádí až na samý vrcholek HOHER SONNBLICKU ve výši něco málo přes 3000 metrů nad mořem (obr.5). Samotný vrchol této hory budí rozpaky. Velká chata a ještě větší monstrum v podobě meteorologické observatoře a na druhé straně téměř kruhové panorama s mořem blízkých i vzdálených alpských kopců. Po večeři si na terase chaty (obr.6) užíváme této idylky a přemýšlíme už i o zítřejším dnu.

Dnes ještě ideální počasí pro horské túry se má během zítřka radikálně změnit. Při volbě programu jsme vždy naráželi na problém bezpečného návratu. Původní zámysl vystoupit na HOCHARN (nejvyšší vrchol skupiny – obr.7) jsme nakonec zamítli (znamenalo to buď návrat na chatu a nejistý sestup následujícího dne za špatného počasí výstupovou trasou, nebo sestup přímo z vrcholu do údolí – velká strmá sněhová pole, kudy dle chatařky už více jak 3 týdny nikdo nešel, a to zřejmě již v mracích a deště). Do úvahy ještě připadala dlouhá trasa přes SCHARECK, ale i té jsme se nakonec vzdali. Zůstalo tedy u sestupu stejnou cestou jakou jsme dnes vystoupili na SONNBLICK. A jak se nakonec ukázalo, byla to ta nejrozumnější varianta, o víkendu nevystoupily teploty nad 0 stupňů Celsia a vrcholové partie zmizely pod sněhem.

Stěhujeme se do prakticky prázdné chaty a ve výši 3105 m, a vlastně ještě o nějaký ten „metřík“ navíc uleháme k nočnímu odpočinku.

23.7. 2010

Výstup na GOLDBERGSPITZI (3073m – asi 1/2 h lezení I, snad 2 místa pod vrcholem možná II, zajištěno lany) a sestup k chatě ROJACHER, dále přes chatu NEUBAU k chatě NATUR a návrat do kempu.

Vstáváme a ještě máme modro nad našimi hlavami. Obzor k SCHARECKU a údolí pod námi jsou však již zahalené mraky (obr.8). Po snídaní scházíme kousek od chaty do sedélka na ledovec a mizíme v bílé tmě oblaků, která mezitím přišla z údolí.

Na ledovci se rozdělujeme. Martina se necítí dobře a tak s Lukášem budou sestupovat po hřebeni, Martin a já zkusíme vystoupit na GODBERGSPITZI. Ač se hřeben jeví strmý a je docela exponovaný (obr.9), výstup není nikterak náročný,. Asi tak za tři čtvrtě hodinky stojíme na vrcholu (obr.10). Je to zřejmě moje poslední třítisícovka, na tu první, byla jí o něco vyšší REICHENSPITZE na rozhraní ZILLERTALSKÝCH ALP, jsem shodou okolností v roce 1994 vystoupil také s Martinem. Jen škoda, že tentokráte skoro nic nevidíme, jen ve škvírách v oblacích občas zahlédneme vrchol SONNBLICK a v dáli za ním HOCHARN.

A zase jsme zpět pod kopcem. Sestup k ROJACHER HÜTTE volíme po ledovci (obr.11). Je to pohodlnější a také rychlejší, jen v závěru je trochu obtížnější traverz zpět na skálu nad chatou. Na další cestě k chatě NEUBAU (to už jdeme zase společně) nás zastihuje první přeháňka a následný občasný déšť, zatím jen slabý, nás doprovází až NATUR. Zde chvíli odpočíváme, potom sestupujeme na parkoviště (obr.12) a při návratu do kempu nás, naštěstí už v autě, zastihuje první pořádný „slejvák“. A pak po celou noc za hromobití bouřek nad námi více či méně lije.

24.7.2010 – cesta do ČECH se zastavením v RAURISU.

Ráno vstáváme do pošmourného chladného počasí. Zatroubili jsme k ústupu a odjíždíme. Cestou se ještě krátce zastavujeme v RAURISU (obr.13), známém to lyžařském centru v tomto alpském údolí, a pak už „frčíme“ domů. Výlet to byl krátký ale i tak velmi pěkný, docela se i přes nepřízeň počasí vydařil. Kolem půlnoci jsme opět doma v LYSÉ.

Foto a text: Franta a Martin GREGAROVI