17.4.2022
V půlce dubna 2022 jsme se s Evou vydali na náš třetí pokus vystoupit na horu Similaun, nacházející se v blízkosti známější Wildspitze v Ötztalských alpách. Jako výstupovou trasu jsme zvolili normálku z vesničky Vent přes dvě horské chaty Martin Busch hütte 2.501m a Similaun hüttte 3.019m. Túra je celkem 15km dlouhá se stoupáním 1.720 výškových metrů.
Náš první pokus se konal začátkem května 2014. Tenkrát jsme spolu s kamarádem Milanem vyrazili z Ventu na zavřenou chatu Martin Busch, kde jsme přespali v úžasném winteraumu, což je v zimě přístupná místnost na nouzové přespání. V tomto případě jde o nadstandardní pokoj, kde kromě šesti čistých postelí jsou i kamna se zásobou dřeva, nádobí a vůbec vše, co si člověk může na horské túře přát. Brzy ráno jsme vyrazili s jedněmi sněžnicemi, které jsme si vzali spíš jen pro sichr. V noci ale bylo +6°C, a tak jsme se cestou bořili místy i po pás do sněhu. Vyčerpaní jsme skončili tenkrát na terase uzavřené chatě Similaun a otočili jsme to zpět.
Druhý pokus jsme absolvovali na Silvestra 2015, kdy jsme s Evou byli oba vybaveni sněžnicemi. Udělali jsme ovšem chybu v načasování. Do toho samého winteraumu jsme utahaní po cestě dorazili pozdě v noci. Mimo jiné proto, že cesta vzhůru byla z velké části pokryta vodním ledem a bez maček postup nebyl možný. Brzy ráno jsme pak nevyspalí a po cestě utahaní vstali a na sněžnicích začali stoupat. Dostali jsme se vyčerpaní opět jen na terasu zavřené chaty Similaun hütte, kde jsme další postup opět vzdali.
Letos jsme využili velikonočních svátků a vydali se tou samou cestou. Tentokrát ovšem na skialpech. Přespali jsme v autě kousek od Imstu a ráno pak dojeli necelou hodinku do Ventu. Odtud jsme stoupali na lyžích až na otevřenou Similaun hütte 3.019m, kde jsme měli objednané dva noclehy s polopenzí. Občas jsme byli nuceni přenášet místa beze sněhu. Od chaty Martin Busch hütte jsme ale stoupali už po souvislé sněhové pokrývce. Počasí nám přálo. Na chatu jsme přišli před večeří a trošku zápolili s lehkou výškovkou. Večeře byla moc dobrá a o několika chodech a my se během ní poznali s prima partou mladých Čechů, kteří výstup na Similaun už měli za sebou. Večer proběhl ve velmi přátelské atmosféře.
Ráno 17.4.2022 vyrážíme po snídani po osmé hodině na lyžích za silného větru. Stoupáme po zmrzlém sněhu bez trhlin a děláme co chvíli dechové přestávky. Pod vrcholovým hřebenem odkládáme lyže a nasazujeme na přezkáče mačky. Není to daleko a nebýt toho silného vichru, je to celkem procházka. Za chvíli jsme u kříže ve 3.606m. Výstup nám trval od chaty 2,5 hodiny. Napotřetí to tedy klaplo. Moc dlouho se zde kvůli větru ale nezdržujeme a opatrně sestupujeme. Už jsem jdou další skialpinisté, vrchol dnes bude frekventovaný. Pod hřebenem sundáváme z lyží pásy a přepínáme vázání na sjezd. Po včerejším a dnešním výstupu je tu konečně taky cesta dolů. Sníh je ovšem zmrzlý a hrbolatý, tak ten požitek ze sjezdu není nejlepší. Nicméně jsme velmi brzy na chatě a užíváme závětří a sluníčka na terase. V půl třetí se rozhodujeme ještě pro výstup na nedalekou mohylu Ötziho. Nazouváme opět lyže a po krátkém sjezdu opět stoupáme. Tentokrát jen do výšky 3.210m. Tady na východním hřebeni Finailspitze byla 9.9.1991 dvěma německými turisty nalezena mrtvola. Později se zjistilo, že jde o velmi dobře zachovanou mumii muže, starou 3100 až 3400 let před naším letopočtem, kterou pojmenovali podle Ötztálských Alp: Ötzi. Na místě nálezu dnes stojí kamenná mohyla. Chvíli se kocháme výhledem na zasněžené vrcholky. Na blízký vrchol Finailspitze se už ale nevydáváme a obracíme zpět na chatu. Tam se potom seznamujeme s moc příjemným mladým českým manželským párem. Povídáme si o zážitcích v horách a dalších horských plánech.
Druhý den s nimi společně sjíždíme na lyžích do Ventu po stejné cestě, co jsme stoupali. Na parkovišti jsme kolem poledne. Návrat domů pak proběhl bez problémů okolo 21. hodiny.
Jarda Faldus
