Víkend od 6 do 8 října patřil již tradičnímu každoročnímu poslednímu slanění. Tentokrát jsme vyrazili do vzdálenější oblasti Vysočiny mezi Třebíčí a Znojmem, kde hlavním lákadlem byla lezecká oblast v údolí Kašparova mlýna.
Ubytování bylo tentokrát také trochu luxusnější, v rekonstruovaném objektu Kašparova Mlýna, cenu ale vyvážila možnost využití sauny s ochlazením v náhonu, vybavená kuchyňka i venkovní posezení. Ke skalám je to z Kašparova mlýna pár minut pěšky, po večerních a nočních zpívánkách ideální. Skály orientované na sever jsou vhodné pro teplejší dny roku, ale počasí nám přálo. Cesty jsou neuklouzané, naprostá většina cest je příjemně hustě odjištěná v roce 2021 a 2022, klasifikace se nejčastěji pohybuje kolem čísla 6.
Po sobotním společném lezení nás nedělní ráno dělí na dvě skupiny– skupinu neukojených lezců a skupinu lezců, kteří chtějí poznat i okolí. Obě skupiny jsou ukojené, ta první hlavně překrásnou cestou Rovnou za sluncem za šest, ta druhá objevem malého pivovárku a hezkého okolí říčky Rokytky. Skupina neukojených (nyní již ukojených) lezců pokračuje ve svých gurmánských orgiích, které zahájila ranní krkovičkou na grilu s v Dalešickém pivovaru, kde jejich zhýralé chování odhaluje část skupiny turistické. Společně pak velká část účastníků absolvuje procházku na krásný výhled z Wilsonovy skály nad Dalešickou Přehradou, která před zatopením skýtala mnoho lezeckých cest (nyní již jen tu vyhlídku), čímž je završeno další příjemné společné setkání.
Vzhledem ke vzdálenosti byla tentokrát účast trochu slabší, ale všichni, kteří jsme se na cestu do Kašparova mlýna vydali, jsme se shodli, že se vyplatilo tak dlouhou cestu absolvovat.
