Je to údajně výrok římského básníka Vergilia a znamená „přes překážky ke hvězdám“. To mě napadlo,
když jsme se už vraceli z výpravy domů. Ale začněme od začátku.
Měl to být v pořadí již třetí oddílový výjezd do Alp. Zbylo nás ale jen 5 (Jitka, Pavel, Miloš, Martin a
já). Původní plán i rezervace byla na Taeschhutte, ale na poslední chvíli jsme ji naštěstí změnili na
Brittany. V jednom autě jela Jitka s Pavlem a v mém autě Miloš a Martin se mnou. V sobotu 5.8.2023
jsme vyrazili ráno s plánem dojet na Furka Pass, tam přespat a pak to dorazit do Saas Fee. Jenže za
Norimberkem jsem dostal hlášku, že motor je kaput. Docukali jsme do servisu na diagnostiku pro
druhou hlášku, že vstřikovací jednotka je nefunkční. Po konzultaci s českým servisem jsme se rozhodli
zkusit dojet zpět s vadným motorem. A tak jsme ve 21 hodin byli tam, kde jsme ráno začali. Miloš se
nabídl, že vezme auto on. Takže ve 4 hodiny ráno odjezd, abychom stihli lanovku a večer byli na
chatě. To byla ta první noc bez dobrého vyspání. V neděli se tedy jelo znovu, ale přes ty kopce to šlo
pomaleji, než jsme potřebovali. První dvojka se už hlásí z chaty a nám o půl hodiny ujíždí lanovka. V
pět parkujeme v Saas Almagel a stoupáme tedy pěšky 1400 m nahoru. Na chatě jsme ve 21 hodin,
večeři nám naštěstí schovali. Spát jdeme v 11 h a čeká nás tedy další noc nevyspání, protože se vstává
v 5 hodin. První tůrou je aklimatizace na Fluchthorn 3795 m. Velká část je po kamenech a při silném
větru. Navíc je to hodně daleko. Dnes jsme nastoupali 1000 m. Shodli jsme se, že ztak těžkou
třítisícovku jsme ještě nelezli. Vrátili jsme se až v 17 hodin a v 19 hodin byla večeře, takže žádný velký
odpočinek. Dlouhá debata byla o tom, kam půjdeme zítra. Nabízí se Allalinhorn, ale kudy. Nejsnazší je
cesta od horní stanice „metra“. Tam se ale dostat je kvůli zavřené traverzové cestě velmi složité a
taky drahé. Rozhodujeme se tedy jít po východním hřebenu (PD+). To znamená vstávat ve 3:30. Takže
zase už třetí noc bez pořádného vyspání. Ráno je vítr minimální a my vyrážíme ve 4:30 do tmy. Bylo
to na kilometry kratší než včera a také více po sněhu než kamení. Byla to moc krásná cesta, která
zahrnovala stoupání po sněhu a ledu, mixové úseky a také kolmou skalní stěnu pod vrcholem. Kritická
byla ledová stěna. Nahoře bylo lidí dost, protože výstup normálkou je velmi snadný. Ještě, že jsme
tamtudy nešli. Pro sestup je ale ideální. Na stanici metra jsme za hodinu a něco. Sjedeme dolů a jdem
na parkoviště. Sem přichází Miloš, který s námi dnes nešel, si udělal nahoře menší turistiku, posbíral
na chatě naše zbytky a vyrazil dolů. Sraz byl na parkovišti. My jsme potom v 17 hodin vyrazili už
domů. Zatímco nás čekala čtvrtá noc bez vyspání, druhá dvojka si udělala prodloužení v Rakousku.
