v červnu 2023 jsme se rozhodli v osvědčené sestavě (Drak, Petr, Honza a já) udělat rychlý výjezd do Alp s cílem výstupu na Grossglockner. Můj původní plán vylézt na vrchol Pallaviciniho kuloárem vzal brzy za své, protože jsem po několika telefonátech v místních chatách zjistil, že kuloárem už několik týdnů níkdo neleze kvůli špatným podmínkám (malé množství sněhu/firnu), takže jsme zvolili variantu B a to jít klasicky Studlgratem. Počasí se jevilo nejlíp na nedělní výstup, takže jsme vyrazili směr parkoviště u Lucknerhausu až v sobotu ráno – nic nás nehnalo, protože chata Studlhutte byla plně obsazená, takže bylo od začátku jasné, že musíme vylézt z parkoviště přímo na vrchol, ale jako náhradní variantu se mi podařilo zajistit chatu Erzherzog-Johann-Hütte na následující den. Na parkoviště jsme dorazili k večeru a bylo hezké počasí – jenom vrchol Glockneru byl stále v mracích, které odešly až v průběhu večera. Šli jsme spát brzy, protože budíček byl nastavený na (ne)příjemných 4:15 🙂 Ráno jsme se probudili do jasného počasí a po snídani + zabalení věcí jsme vyšli v 5:20 směr Studlhutte, kde jsme byli v 7:00. Čas nás ani tak moc netlačil, tak jsme si dali v klidu svačinu a poté opět pokračovali ve výstupu směr Studlgrat. Při nástupu na ledovec se vše jevilo naprosto vpořádku…firn byl zmzlý a tím pádem byl postup svižný. Jakmile jsme dorazili ke skále, tak jsme zjistili, že byl místy led a zbytky sněhu, tak jsme se pro jistotu v první délce všichni navázali/jistili a lezli ve dvojicích, nicméně hned u hřebínku jsme se rozhodli postupovat každý sólo bez navázání, protože se terén jevil jednoduchý (celý hřebínek je slušně odjištěný, takže si dokážu představit, že za horších podmínek by bylo průběžné jištění nezbytné, nicméně to nebyla naše situace – převážná část hřebene byla suchá skála a občas ve stínu menší zbytky sněhu/ledu). Bez sebemenších problémů jsme ukrajovali metry směrem k vrcholovému kříži a také si užívali pauzy a výhledy do okolí. Hřeben byl úplně bez lidí, ale nakonec se nám přece jenom podařilo dohnat skupinu slovinců v horní části, kde některým jedincům činil problém přelézt kratší exponovaný plotnový úsek. Hned za plotnami jsme tuto skupinu předběhli a postupovali směrem k vrcholu, kde jsme byli pár minut po poledni. Jelikož panovalo naprosto luxusní počasí a bezvětří, tak jsme si dali na vrcholu delší pauzu se svačinou a někteří i opalovačku 🙂 Po necelé hodině dorazila na vrchol také slovinská skupina a my jsme si všímali, že dochází další jedinci normálkou. Čekali jsme na vhodnou chvíli kvůli sestupu (jak je známo…na vrcholu Glockneru je ostrý hřebínek, kde je potřeba být navázaný – jištění přes tyče). Nejdříve postupoval Petr s Honzou a poté Drak a já….nicméně jsme měli před sebou pomalejší lidi z normálky, tak jsme chvílemi museli čekat a za zády zase 3 netrpělivé lidi, kteří se chvílemi snažili dostat před nás….nakonec se jim to povedlo, ale za cenu uklouznutí, které se jim podařilo zastavit, ale mohlo to být fatální. Dost jsem kroutil hlavou, jak ten vůdce ty svoje 2 klienty může vystavovat takovému nebezpečí….bylo to při sestupu do nejužšího místa v hřebeni – tzn. nebyli vůbec jištění o nic, protože my jsme byli na poslední tyči… Naštěstí se nic nestalo a my nechali ty blázny projít a potom v klidu pokračovali níž. Na ledovci jsme ty rychlíky opět předběhli a netrvalo dlouho a opět jsme se slunili tentokrát na Erzherzog-Johann-Hütte, kde jsme byli v půl třetí odpoledne. Kdybychom věděli, že budeme tak rychlí, tak bychom nejspíš šli rovnou k autu, ale tím, že chata byla již zajištěná, tak jsme si užívali odpolední siestu a místní pivo 🙂 Bohužel na chatě neteče voda, což byla nevýhoda, ale i tak se ta 1 noc dala přežít…obzvlášť po několika pivech 🙂 Ráno jsme nikam nespěchali…čekal nás sestup a následný odjezd – nicméně počasí se zhoršilo a na vrcholu se držely mraky, foukal vítr a zima byla citelná i na chatě, tak jsme rychle sestoupili směrem do údolí. Na zpáteční cestě jsme to vzali oklikou přes sedlo Medelscharte, kde byly pěkné výhledy na celé údolí a pozorovali jsme místní kamzíky a sviště, kteří měli nory snad všude 🙂 Po sestupu následovala povinná koupačka v místní řece a jelo se zpět do Čech. Celkově vydařená akce s rychlým a bezproblémovým průběhem 🙂
