Pod západní stěnu Coston d’Averau nás přivedl nový průvodce sportovním lezením
DOLOMITI new age. Ještě větší motivací bylo několik sportovních cest v této stěně,
jejichž autorem je můj přítel Roly Galvagni. Cesty z jeho dílny jsou vždy zárukou
skvělého horského dobrodružství. Vybíráme si výstup „Corto Maltese“ 6+, abychom se
seznámili se stěnou a prohlédli si terén našeho plánovaného prvovýstupu. Jsme
nadšeni, cesta je krásná a vrcholy kam až oko dohlédne zalité podvečerním sluncem.
Druhý den odpoledne stojíme s Marťanem na malé polici pod obrovským skalním
klínem, jakoby zaseklým do horní části stěny. Jeho boky jsou z obou stran velmi
převislé, ale čelo vysoko nad námi ukrývá pevnou skálu a tím i krásné lezení. Žlutobílá
stěna vpravo od něho, která se nám zdola líbila, je zblízka nevábná a velmi rozdrcená.
Pod sebou máme 4 délky pěkného technického lezení, proloženého tu a tam převisem.
O patnáct metrů výš nalézáme vchod do klínu – převislou spáru vedoucí na bradu
trojúhelníkové tváře. Škoda jen, že tu dnes nemáme Áju. Leží pod stěnou s teplotou a
bolestí v krku. Marťanovi sice tvrdila, že je to od toho, jak jí každý den doma škrtíme, ale
pravdou je, že to tentokrát měl na svědomí mrazák, ze kterého na letní brigádě doplňuje
zboží.
Obávaný převislý bok se stal lahůdkou následujícího dne. Úžasná expozice na jeho
hraně musí být odměnou každému z lezců. A cesta středem „tváře“ k vrcholu je otevřená
dokořán.
Oba klíčové úseky jsou dobře zajištěné, v ostatních délkách jsme zanechali jen to
nejnutnější, ale s kompletní sadou frendů, případně několika skobami jsou tyto úseky
velmi dobře dojistitelné. K zajištění výstupu jsme použili nerezové nýty Singing Rock se
šrouby Fischer.
Název cesty „Utúlien Aure“ oznamuje v jazyce elfů, že „Nový den nastal“. A já tímto přeji
svému kamarádovi dodaleka, až jeho špatné dny skončí, aby je nahradily jen ty šťastné,
zalité sluncem a s horami všude kolem.
