Úplně první slanění 2020

autor: | Kvě 16, 2020 | 2020-2021 | 0 komentářů

Bivak v Údolí Bílých skal

Po deštivém týdnu se blíží víkend se šancí na lepší počasí. Je sobota 16.5. a je opravdu jasno. Cíl byl stanoven po několika průzkumných výjezdech Michala v minulých týdnech nuceného volna. Jsou jím skály na Kokořínsku. Sraz by nebylo možné bez mobilů zvládnout. Jarda Faldus veze Evu Lukáše a mne. Jarda Rychtařík přijíždí později sám se svou rodinou a Mirek s Čendou přijeli individuálně jako první. Scházíme se u útvarů Sněhurka a sedm trpaslíků v okolí Tubože. Franta už odstartoval od Bezdězu a připojí se večer.

Přišli jsme, když Čenda s Mirkem již něco vylezli. My jsme tady dokázali vylézt pouze Spirálu za II na Šmudlu. Brzy jsme poznali, že zde jsou hlavně ty cesty, co jsou snem všech horolezců. Tedy nejištěné trojky s oblými chyty. Nikomu se do toho na prvního nechce, takže to balíme a přejíždíme na železité věže u Housky. Tady jsou cesty sice svislé až místy převislé, ale jistit se dá a lézt taky. Proti sobě stojí Soběrad a Železná stěna. Na Soběrad jsme si dali Severní hranu za III. Krásná byla Medovina za V středem stěny po malých ale dobrých chytech. Na Železné stěně jsme vylezli dvě čtyřky (Děravou a Levou trhlinu). Nakonec to tedy vyšlo a kolem 18. hodiny to balíme a stěhujeme se do Údolí Bílých skal, kde máme sraz s ostatními. Z Konrádova je to pěšky nedaleko k místu, kde je několik možností na bivakování. Vybíráme si jedno z nich s pěkným ohništěm s lavicemi. Vydatnost studánky je asi jeden ešus za čtvrt hodiny, ale jinak dobrý. Než jsme stihli vyčistit les od suchých větví, tak přišli i oba Michalové (Křena a Šurc s dcerami). Při tradičním opékání buřtů jsme se od Michala K. dozvěděli, jak se má do batohu správně ukládat hořčice.  Stala se sice nehoda, přesto bylo hořčice dost pro všechny, byť v nezvyklém balení. Sešly se tři kytary, a tak program byl až do půlnoci. Spalo se dobře, i když si někteří stěžovali, že to bylo na tvrdém. Byli jsme tam sami, což bylo fantastické.

Po snídani  jsme přejeli k dalším železnatým skalám. Těmi byly Slavibor a Běch. Tady už lezli kamarádi z Milovic (Oťas, Dana a Jitka). Na Slavibor jsme si dali dvě trojky a na Běch pak Jižní hranu za III. Čenda nám dal tip na Cestu strejců za VI s hvězdou. Okukovali jsme to dlouho a zdálo se to nad naše momentální možnosti. Jarda F. však odhodlaně zavěsil při slaňování první důležitou smyčku jakožto postupové jištění. Potom se nadopoval kávou a mrkví a zdatně to vyvedl přes naší i erární smyčku ke kruhu a pak po hraně až na vrchol. Tím otevřel cestu pro všechny ostatní, jen Michal Šurc si to vyvedl znovu sám. Dole v Hostinci pod Houskou jsme to společně s milovičáky vyhodnotili jako velice zdařilou akci.

Po návratu domů jsme zjistili, že jsme nevylezli Cestu strejců, ale variantu našeho oddílového kolegy Michala Coubala, který ji 15.2.1986 vylezl se svým bratrem. Její název je nyní Zpevnění norem VI.