Alpská trojkombinace v létě roku 2007

autor: | Čvc 23, 2007 | 2006-2007, Alpy, Kronika | 0 komentářů

ALBULAGRUPPE, BERNINA a SEXTENSKÉ DOLOMITY ve dnech 22. až 28.7.2007

Po delších přípravách nakonec uprostřed léta a to dne 22.7.2007 vyráží pouze jedno auto v obsazení JOSEF KŘENA (majitel Pegueota a po většinu trasy řidič), MICHAL KŘENA (vůdčí lezecká osobnost) a FRANTIŠEK GREGAR (tak od všeho trochu) na cestu do ALP. Náš cíl byla BERNINA (obr.1), cestou jsme chtěli ještě uskutečnit aklimatizační výstup na třítisícovku – nakonec jsme se rozhodli pro PIZ KESCH.

DEN PRVNÍ (22.7.) – CESTA DO ŠVÝCARSKA

Vyjeli jsme ráno a cesta přes NĚMECKO probíhala v pohodě, až … . Po výjezdu z GA-PA už před hranicí s RAKOUSKEM nám z ničeho nic na kraji jedné vsi upadl výfuk. V první momentě to vypadalo, že jsme dojeli – vždyť byla neděle těsně po obědě. Naštěstí nedaleko byla benzínka a tam nám obsluhující slečna poradila, že snad ve vedlejší vesnici by měl být servis s nepřetržitým provozem. Ale jak tam dojet? Po velkém úsilí se nám podařilo výfuk drátem jakž takž upevnit a loudavou jízdou nakonec těch několik kilometrů k servisu přejet. Tam jsme zastihli velice ochotného mladíka, který nám výfuk během hodiny perfektně opravil (obr.2) a to za pouhých 25 EURO! Ze samé radosti jsme mu dali „30“ a navečer jsme již byli ve švýcarském ENGADINU u městečka LA PUNT-CHAMUES-CH. Tam jsme odbočili k průsmyku ALBULAPASS a v jedné zatáčce ještě v lesním úseku jsme na malé odstavné ploše vybudovali „základní tábor“.

DEN DRUHÝ (23.7.) – PIZ KESCH (3420 m)

Ráno jsme vše zabalili, popojeli k průsmyku až k odbočce na chatu CH. ES-CHA a odtud jsme vyrazili na dlouhou cestu k nejvyššímu vrcholu skupiny ALBULA v RÄTISCHSKÝCH ALPÁCH. Cesta to byla opravdu velmi dlouhá – nejdříve chodníčkem ve strmém svahem do širokého sedla, dále traversem po levé straně údolí pod chatu, výstup k chatě (odpočinek s občerstvením) a pak stále vzhůru kolem masivu KESCHE do štěrbiny PORTA D´ES-CHA ve výši 3000 metrů.

Až teprve odtud jsme spatřili vlastní vrchol štítu. K němu však vedla nejdříve ještě dlouhá, i když ne příliš strmá cesta pod jeho východní stěnou přes PERSCHABELLEGLETSCHER k jejímu pravému okraji, odkud následovalo lezení dosti nepříjemným rozlámaným skalnatým terénem, zčásti i po severovýchodním hřebenu, až na vlastní vrcholek štítu (obr.3 – 6). Odměnou nám zato byl velmi pěkný výhled na „moře“ dalších alpských kopců (obr.7)

Sestup jsme uskutečnili stejnou cestou (obr.8 a 9) a po úmorném pochodu jsme navečer opět vrátili do našeho „ležení“ (obr.10) nad LA PUNT-CHAMUES-CH.

DEN TŘETÍ (24.7.) – PŘEJEZD NA CHATU DIAVOLLEZA

Po nočním dešti se příjemně ochladilo a protože nás čekal vlastně odpočinkový den, ráno jsme později vstali. Po vydatné snídani jsme vše naložili do auta a přes ZUOS jsme vyrazili k dalšímu cíli, k chatě DIAVOLLEZA. Při našem přejezdu jsme ovšem neopomenuli zavítat do lázeňského a kdysi olympijského městečka SANT MORITZ (obr.11). Odtud jsme pak popojeli pár kilometrů k PASSO DEL BERNINA, na velkém parkovišti u stanice lanovky zanechali auto a s naloženými bágly vyjeli k chatě DIAVOLEZZA (obr.12). S ubytováním jsme neměli vzhledem k její velikosti žádný problém, horší to bylo se zajištěním chaty pod BERNINOU. Rezervace se i přes úsilí recepčního nezdařila, chata byla pro následující dny údajně plně obsazena. Náš plán jsme tedy zredukovali pouze na travers PIZ PALÜ.

DEN ČTVRTÝ (25.7.) – PIZ PALÜ ( 3905 m)

A tak časně ráno jsme s mnoha dalšími vyrazili zdolat tento krásný třívrcholový štít. Ještě za svitu čelovek jsme skalnatým terénem přešli na ledovec PERSGLETSCHER a po něm již za denního světla jsme zamířili k východnímu hřebeni štítu. Jím pak vedla technicky nenáročná cesta, v závěru o něco strmější, až na jeho východní vrchol, pro většinu ostatních konečný cíl. Naše trojice však pokračovala dále, přes prostřední až na západní vrchol (obr. 13 až 18).

Od mé poslední návštěvy se tady hodně změnilo směrem k bezpečnosti, cesta je nyní jasně vytrasírovaná a výborně zajištěná. Sestoupili jsme, většinou slaněním (obr.21), až k patě hřebene a zdálo se, že to nejhorší máme za sebou. Ale ouha, vůbec jsme netušili jak ještě strašně daleko je odtud na chatu. Celé odpoledne jsme nejdříve hledali cestu k ledovci (obr.22) a pak po bloudění mezi trhlinami (obr.23) jsme ho přeci jen nakonec přetraverzovali a došli na DIAVOLEZZU, bohužel již po odjezdu poslední lanovky.

A tak nám nezbylo nic jiného, než po krátkém občerstvení zase vše naložit na záda a pěšky, většinou již za šera (obr.24) a pak i tmy, sestoupit na parkoviště pod lanovkou. Kolem 22 hodiny jsme byli na místě, ještě jsme přejeli na velké odpočívadlo u PONTRESINY a před půlnoci notně zdevastovaní jsme se konečně uložili ke spánku.

DEN PÁTÝ (26.7.) – PŘEJEZD DO DOLOMIT

Ráno se nám nechce ale vůbec vstávat, budí nás až policejní hlídka. Postarší policajt však měl s námi nakonec slitování, když jsme mu vysvětlili naši anabázi včerejšího dne. Dopoledne relaxujeme (obr.25), odpoledne naše cesta pokračuje. Přejíždíme do ITÁLIE a dorážíme do SEXTENSKÝCH DOLOMIT, pod TRE CIME, na chatu AURONZO, neboť na závěr našeho výletu jsme ještě chtěli okusit trochu skalního lezení.

DEN ŠESTÝ (27.7.) – CIMA PICOLLA čili KLEINE ZINNE (2856 m)

Tento den nás čekalo na tuto CIMU (obr.26) v její jihozápadní stěně na normální cestě krásné „trojkové“ dolomitské lezení. V cestě jsme nebyli sami, před námi se pohybovala dvojka snad z Anglie, v půli stěny nás předběhl horský vůdce se třemi klienty. Lezlo se opravdu velmi dobře (obr.27 až 29), vpředu Martin, za ním „filmař“ Pepík a já to vše odzadu „jistil“. Přesto byl náš postup pomalý, už jen proto, že jsme lezli ve třech a často jsme zastavovali za účelem filmování.

I tak jsme se stále drželi na dohled dvojice před námi. Bohužel, začalo se měnit počasí. Zatahovalo se, spadlo i pár kapek deště a tak jsme se radši na plošince pod vrcholovým komínem rozhodli pro návrat. Po 6-7 slaněních jsme dosáhli úzkého žlabu mezi „Malou“ a„Velkou“ CIMOU (obr.30 a 31) a vrátili se kolem proslulé kapličky (obr.32) na chatu. A tím jsme vlastně završili toto naše letošní putování ALPAMI. Zbylo už jen vše naložit, sednout do auta a vypravit se zpět domů.

A v DEN SEDMÝ (28.7.) jsme zase byli v LYSÉ N.L.

Autor: Franta Gregar