Vrchol Finsteraarhornu (4.274 m) nás zaujal svojí fotogeničností již před třemi lety. Až teprve letos však přišel na řadu. Rozvažovali jsme, kudy se na těžko přístupnou chatu Finsteraarhornhutte (3.048 m) dostaneme a nakonec volíme cestu od přehrady Oberaarsee přes sedlo Oberaarjoch (3.223 m), kterou psali na 8 hodin. Bohužel měli pravdu a ten čas jsme dodrželi, a to jsme jako obvykle na rozdíl od všech ostatních na chatě s sebou nesli i vaření. Chata nás pozitivně překvapila svým komfortem až na tu cenu (39 CHF za noc se snídaní za osobu s OEAV). Dnes byla chata ještě volná, ale zítra se už chystali na velkou návštěvu, protože se mělo slavit výročí 200 let od prvovýstupu na Finsteraarhorn. Přemýšleli jsme, kam jít na první aklimatizační výstup. Nejvíce se nabízel Agassizhorn (3.953 m) s cestou na 3 h, ale čtyřtisícovka je přeci jen něco víc, a tak jsme se rozhodli pro Grosser Fiescherhorn (4.048 m) na 5,5 h s obtížností PD+.
Vyrazili jsme asi v 5:15 sestupem z chaty na ledovec Fieschergletcher a po něm pak na sever, dále ledopádem na plato až do sedla Fiescherjoch. Stopy jsme našli, ale jinak jdeme sami, což má svoje kouzlo hlavně na tom platu. Ze sedla se pak lezlo skalním hřebenem necelou půlhodinku na vrchol, kam jsme se dostali v 11:45. Počasí ideální a rozhled také. Je odtud totiž velmi dobře vidět nejen do naší doliny a na Aletchgletcher ale také do oblasti Jungfrau a Mnicha. Dobře je také vidět na náš zítřejší výstup stěnou a SZ hřebenem na Finsteraarhorn. Při pohledu odtud to budí velký respekt, i když je to ohodnocené jen PD. Dnes se dostáváme na chatu dříve než včera, a tak v pohodě můžeme uvařit. Jak už to v horách bývá, nesníme vše, co jsme si naplánovali. Chata se skutečně téměř zaplnila, protože je zde více než 50 lidí. Dost skupin má také horského vůdce. Pro nás je nekomičtější figurou Japonec, kterého horský vůdce kupodivu na ten vrchol taky vytáhl. Snídaně je opět ve 4:30. Vycházíme mezi posledními, ale na ledovci několik skupin předbíháme. Jde to dobře, jen dole to bylo zledovatělé. V sedle Hugisattel dáváme pauzu a občerstvení. Hřeben, který z dálky vypadal jako břitva, se odtud již jeví lezitelný. Bohužel se musíme zapojit do vláčku mezi lezecká družstva, což zvyšuje riziko pádu kamenů a znemožňuje natáčení videa. Buď nás někdo tlačí nebo brzdí. Přibližně za hodinu jsme na vrcholu a s námi dalších minimálně 20 lidí. Opět jsme dodrželi čas 5 hodin. Jsme zcela spokojeni, každý výstup měl svoje kouzlo. Dolů to šlo velmi rychle, a tak je ještě dost času na chatě k odpočinku. Dneska jsme si užili to nejklidnější spaní. Dolů vyrážíme s rozedněním. Mysleli jsme si, že k autu už to bude snadná a rychlá cesta, ale museli jsme ještě sáhnout pro síly dosti hluboko a zvláště ten závěr ze sedla Oberaarjoch byl nekonečný. Vzalo nám to 7 hodin. Domů jsme pak dojeli těsně po půlnoci.