Část členů otevřené sekce „bouldrování“ vyrazila na „výlet do Švajcu“. Konkrétně jel Ruby, Kominík, Majkl von Počernice a Vopičák. Již před akcí bylo plno plánů na přelezení několika čtyřtisícovek a k tomu přelezení vícedélkové cesty na jeden z třítisícových vrcholů. Hlavním motorem výletu byl samozřejmě Ruby, který je v naší skupině zkušeným harcovníkem po čtyřtísícových vrcholech a lezení po sněhu+ledu. Výlet se celkem vydařil, všem se podařilo vylézt vytčené cíle na Jagihorn 3206m, následně normálkou na Allalinhorn 4027m a Laggihorn 4010m.
Cesta
Ráno kolem 5hod usedáme do auta. Vyrážíme směr Praha – Muchen – Vadus – Furka Pass – Visp – Saas-Grund. Na Furka passu zastavujeme, fotíme a chvíli kecáme ve výšce cca 2429 m n.m. Výhledy na okolní kopečky „alespoň pro mne) impozantní, ale stále je to ještě předehra oproti tomu co nás čeká.
Po cca 9hodinách jízdy dorážíme do kempu, domlouváme ubytko+burger pass, stavíme stan, vaříme večeři a balíme batohy na druhý den.
Den 1 – Allalinhorn 4027m n.m.
I když předpověď počasí není nejlepší a má pršet plánujeme v pondělí vyrazit na Allalinhorn. Nejpravděpodobnější je tedy trochu se aklimatizovat ve výšce kolem 3500-3700m n.m, projít se v mačkách po sněhu a trochu si v ledu potrénovat lezení s cepíny, vrtání šroubů,…atd.
Takže busem ze Saas Grundu do Saas Fee, přejdeme na lanovku. Zde ve spodní stanici přikupujeme Metro Alpin (45CHF) a pak už hurá lanovkou s jedním přesedáním nahoru na Felskinn. Zde přesedneme na „Metro Alpin“ což je obdoba „lanovky na Petřín“ :-), která nás vyveze tunelem o trochu výše a to do cca 3500m n.m.
Počasí opravdu není dobré, přestalo už sice pršet, ale je zamračeno a moc toho vidět není. Nicméně nasazujem mačky a jdeme se projít „sněhovou kaší“. Jdeme sněhem cca 0,5km vesměs po upravené cestě pro lyžaře až k nástupu na Alllalinhorn. Cestou začíná trochu mrholit, ale nic strašného. Při diskuzi, zda se navázat a v rámci aklimatizace vylézt trochu výš začínají za Alllalinhornem lítat blesky a tak se vracíme zpět do bezpečí horní stanice „Metro Alpin“. Čekáme zde na zlepšení počasí a možnost alespoň trochu si zalézt v ledu. Ani toto nám však není dopřáno, počasí se nelepší a tak posledním spojem již v poledne jedeme společně se zaměstnanci lanovky a restaurace dolů. Hezky nám ten výjezd do „Švajcu“ začal :-(.
Den 2 – Jagihorn 3206 m n.m.
Na úterý je předpověď počasí polojasno a bez deště. Vyrážíme podle plánu lézt na Jagihorn. Jeho vrchol je vysoký 3206m a vedou zde 3 lezecké cesty různé obtížností (Sudkante 5a+, Alpen Durst 4c, Panorama 5a)+ klettersteig/via ferata. My jsme vybrali cestu Alpen Durst 4c. Lanovka ze Saas Grundu nás vyvezla na Kreutzboden do cca 2400m n.m. Pak už šlapeme k nástupu do cca 2900m n.m. vlastními silami, docházíme asi v 10:30hod. U nástupu oblíknout a hurá do cesty Alpen Durst. Tato cesta je délky cca 365m (viz. topo) s převýšením od nástupu cca 306m a střídají se zde většinou obtížnosti 4b a 4c francouzské stupnice (viz. topo). Jelikož jsme čtyři lezem po dvojičkách: Ruby+Kominík, Vopičák+Majkl.
První cca v 11hod vyráží Kominík+Ruby, za nimi hned Vopičák + Majkl. Před klukama je ještě jedna dvojka, která však po druhé délce naštěstí utíká a schází dolů. Lezení nám celkem ubíhá, ale jsme pomalejší než bychom chtěli. Přeci jenom kluci se v tahání střídají, zatímco naše dvojka má jen jednoho „tahače“ a tak na každém štandu převazujeme (což prostě zabere čas). Do toho nás ještě asi v 5-6 délce předbíhá dvojka nizozemců, která nastupovala někdy po nás, ale normálně se střídá v tahání.
Lezení je celkem pěkné, část se leze v plotnách, část vede stěnově, po hranách či kouty. Pěkné lehčí=příjemné lezení, které lze určitě doporučit. Cesta je kompletně odjištěna nýty.
U štandu 8. délky na nás kluci čekají a tak spolu poprvé od nástupu můžeme prohodit pár slov. Shodujeme se, že nám to nějak trvá a zkusíme ještě zabojovat. Některé „kratší“ délky spojujeme, jelikož máme 60m lana a tak se s Majklem převazujem za celou dobu asi „jen“ 10x. I tak mám ruce jak opičák od tahání zbylého lana na štand. Na jištění mám jen 10 presek (a pro jistotu vklíněnce v batohu) a tak v některých délkách či jejich spojení necvakám všechno. I tak je to celkem na pohodu, protože cesta je opravdu hodně dobře odjištěna.
Majkl leze celou cestu s botama, lezky nemá. Musím ho za předvedený výkon zvláště v některých plotničkách a předposlední délce pochválit. Kolem 15:30hod jsou kluci navrcholu. Nám to trvá o maličko déle. Dáváme vrcholové pivko, fotíme, koukáme, svačíme, balíme a scházíme dolů. Je nám jasné, že poslední lanovku dolů v 16:15hod již nestihneme a tak budeme muset do Saas Grundu sejít po svých. Cestou ke stanici lanovky ještě bouldrujeme na jednom šutříku.
Důvody naší pomalosti:
- na lanovku jsme dorazili o 30min později než jsme plánovali
- nástup k začátku cesty nám trval o něco déle
- také při lezení jsme byli o něco pomalejší i v důsledku nestřídání druhé dvojky
Výsledkem dne tedy bylo nastoupaných 800m a sklesaných 1600m. Do kempu jsme došli kolem 19hod. Počet km nevím, ale moje kolena dostala pořádně zabrat a do konce „výletu“ mě už bolet bohužel nepřestala. Do příštího výletu tedy musíme značně zrychlit.
Den 3 – Allalinhorn 4027m n.m.
Ve středu jsme vyrazili na Allalinhorn 4027m, což je jedna z nejlehčích čtyřtísícovek. Výstup vede od konečné stanice „Metro Alpin“ do sedla Feechopf 3888 m n.m. a následně hřebenem na vrchol. Tentokrát jsme vyrazili včas a po cca 3hodinkách jsme dopochodovali na vrchol. Ruby s Kominíkem ještě z vrcholu prozkoumali hřebínek. Pak jsme sestoupili zpět do sedla a prozkumali část hřebínku, kterým se jde a Alphubel 4206m. Rubyho s Kominíkem ještě neopustili lezecké choutky a tak si vylezli část „ledové“ stěny Allalihornu mezi sedlem a vrcholem pouze s mačkami, cepíny, šrouby,…. Batohy nechali v sedle s mojí maličkostí, která se pokoušela s trochu třeštící hlavou o větší aklimatizaci. Majkl sestoupil dolů zkouknout ledovou jeskyni a slunit se na vyhlídkové terase. Všichni tedy byli nakonec maximálně spokojeni.
Den 4 – Lagginhorn 4010m n.m.
Ve čtvrtek jsme pro změnu vyrazili na Laggihorn 4010m. Pro výstup se používají dva hřebínky, jeden obtížnosti cvca 1-2, druhý obtížnosti cca 3-4.
My jsme vybrali ten lehčí (červená trasa, obtížnost 1-2) a dobře jsme udělali. I tak nám celkově cesta s převýšením 1000m zabrala tam a zpět asi 6,5 hodiny.
Ráno jsme téměř „první lanovkou“ vyjeli až na Hochsaas 3200m n.m. Od lanovky (cca 8:00hod) se sejde širší cestou níže, v zatáčce se cesta opustí a vyrazí se dále podle mužíků. První velmi krátká část cesty vede po skále a dovedla nás ke krátkému traverzu s ocelovým lankem pro přichycení či přicvaknutí. Následně se stoupá po skále/pěšince vzhůru až ke sněhovým polím. Pomyslně druhá část výstupu vede sněhem/ledem až do míst, kde lze opět nastoupit lehce na skálu a pokračovat na hřeben.
Třetí část cesty je asi nejdelší a vede nás celou dobu po hřebínku. K orientaci kudy se pohybovat lze využívat po celou dobu postavených mužíků. V cca ½ je malé sedýlko, odkud je to cca 30-45minut na vrchol.
Každý z nás pro postup k vrcholu volil občas vlastní cestu tzn. “lehké lezení“, což nám zkrátka přišlo zajímavější než chůze/plazení se cik/cak mezi balvany. Jen je třeba dávat pozor co je pevné a co by se mohlo poroučet do doliny a podle toho upravit svůj pohyb.
Den 5 – Zur Kappele
V pátek bylo počasí parádní, ale naše tělesné schránky do značné míry opotřebované. Zvolili jsme odpočinkový den s lezením na skalkách „Zur Kapelle“ pod Saas-Fee. Vylezli jsme cca 6 cest od 4b-5c a vyzkoušeli s odsedem i dvě 6ačka. Lezené cesty:
- č.10 Saaft 4b OS (Vopičák,Kominík)
- č.17 Gritter 3a OS (Majkl,Ruby)
- č.14 Tschugge 5c OS (Vopičák, Ruby, Kominík, Majkl)
- č.13 Chnubel 6a (Vopičák, Kominík, oba s odsedem+v nejtěžší části oblezeno zleva, zda správně nevím, přímo nám to nešlo, Ruby nedolezl)
- č.11 Acco 6a (Vopičák, Kominík, oba s odsedem+v nejtěžší části lezeno trochu zprava, zda správně nevím, přímo nám to nešlo, Ruby nedolezl)
A tím to skončilo, jelikož byl čas na návrat do ČR.
Zapsal: Vopičák