Civetta 3220m a Marmolada 3343m

17.7.-25.7.2009

Moje putování po horách se pomalu završuje, léta a nemoci přibývají a síly ubývají – věk nelze zastavit. V mnohém nastal čas loučení, včetně dobývání horských štítů. V tomto létě vyrážím do DOLOMIT s vědomím, že pokud se uskuteční, budou to moje poslední túry v těchto nádherných velehorách. Volba padla na jedny z nejmajestátnějších dolomitských vrcholů – na CIVETTU a pak jejich vůbec nejvyšší vrchol – MARMOLADU. Spolu se mnou tento výlet do ITÁLIE absolvují MARTINA a LUKÁŠ, pro které to naopak bude jejich první setkání s kopci svojí výškou přesahující 3000 metrů. Takže nyní den po dni, tak jak proběhly a jak jsem je prožíval.

PÁTEK 17.7.2009 – přejezd do ALLEGHE – MASARÉ

Časně ráno nakládáme moji vysloužilou „Feldu“ a známou trasou přes Německo a Rakousko dorážíme navečer do italských Dolomit. Cestou nám přálo počasí, ale v kopcích přicházejí silné přeháňky, které nám její závěr trochu komplikují. Nakonec kolem dvacáté hodiny nacházíme na konci ALLEGHE, vlastně již po jezerem v MASARÉ, velmi pěkný a docela levný kemp, který se nakonec stává naší základnou po celou dobu pobytu v Dolomitech.

SOBOTA 18.7.2009 – ALLEGHE

Po celou noc se v horách honily silné bouřky, ještě dopoledne je většinou zataženo s přeháňkami. Až po obědě se čas lepší a doufáme, že nám počasí bude přát i v následujících dnech. Vyrážíme krásnou procházkou kolem jezera do ALLEGHE, na prohlídku, na nákupy a především pro informace o možnostech ubytování a provozu lanovky, kterou si chceme zkrátit výstup na chatu R.COLDAI, ze které chceme vyrazit následujícího dne k našemu prvnímu cíli – CIVETTĚ.

NEDĚLE 19.7.2009 – výstup na chatu RIFUGIO COLDAI

Za krásného rána odcházíme z kempu do ALLEGHE na lanovku, která nás vyváží do výše 1452 m na stanici PIAN DI PEZZE. A odtud již se slušně naloženými batohy  vyrážíme k sedlu FORCELA DI ALLEGHE. Lidí je tu požehnaně, krásné počasí, neděle, ale hlavně masový běh kolem masivu CIVETTY – s jeho účastníky se nepřetržitě střetáváme po celou dobu výstupu na chatu. Po pěkné cestě dosahujeme sedla FORCELA DI ALLEGHE (1802 m) a z něho stoupáme serpentinami, z nichž se nám otevírá nádherný pohled na protilehlý masiv MONTE PELMA, vysokého 3168 metrů. Získáváme rychle výšku a míříme k chatě R.COLDAI. Chata je umístěna na pěkném místě pod sedlem FORC.COLDAI ve výšce 2132 metrů s výhledem především na MONTE PELMO. Po ubytování jdou Martina a Lukáš ještě do sedla a vystupují směrem k vrcholku MONTE COLDAI, já už jen odpočívám a promýšlím zítřejší výstup na CIVETTU.

PONDĚLÍ 20.7.2009 – CIVETTA (3220 m)

Po osmé hodině ranní vyrážíme pod podmračenou oblohou na normálku vedoucí k vrcholu CIVETTY. Čeká nás dlouhá cesta přes několik sněhových polí a sedýlek po východní straně masivu k nástupu feratty „TIVAN“. Vlastní výstup po dobře zajištěné cestě je vcelku snadný, ale značně dlouhý s velkým výškovým převýšením. Jen škoda, že nemáme z cesty prakticky žádný výhled, skoro po celý výstup se pohybujeme v mracích.

Kolem 16 hodiny přicházíme na chatu R.TORRANI (2984 m). V této maličké chatce se spolu s pěticí lucemburčanů ubytováváme a ještě se rozhodujeme dokončit posledních 250 výškových metrů dělících nás od vrcholu.  Ten nakonec asi po 45 minutách snadného výstupu s Lukášem dosahuji, Martina ukončila svoje snažení asi 100 metrů pod vrcholovým křížem. I tak to byl pro ní, a to i bez vrcholové euforie, odvážný a statečný výkon. Na vrcholu se dlouho nezdržujeme, jsme stále v mracích, přesto se obloha několikráte velmi krátce protrhla a my hluboko dole mohli zahlédnout i ALLEGHE s jeho jezerem. Kolem 18 hodiny jsme opět na chatě, kde nás sympatický chatař po večeři častuje výbornou grappou. Spát jdeme brzy, v chatě je poměrně zima, v kamnech sice plápolá oheň, ale zase tak moc nehoří, a proto honem pod deky dát tělu po celodenní námaze odpočinout.

ÚTERÝ 21.7.2009 – sestup z CIVETTY

Probouzíme se do ranního modra, od chaty je nádherný výhled na moře  dolomitských štítů. Sestup samozřejmě volíme po stejné cestě, tedy normálkou na turistický chodník a po něm kouzelným amfiteátrem věží CIVETTY k chatě. Po doplnění kalorií a krátkém odpočinku pokračujeme odpoledne v sestupu do kempu. Počasí se změnilo, přicházejí bouřky s přeháňkami, z nichž některé jsou dosti vydatné. Pokud to jde, snažíme se před nimi ukrýt, a to nás dosti zdržuje – poslední lanovku do ALLEGHE tak nestíháme a musíme proto absolvovat další kilometry místy dosti příkrého sestupu do MASARÉ po svých. Uf, kolem půl deváté večer jsme opět v kempu. Bylo to dlouhé, bylo to náročné, ale podařilo se našeho cíle dosáhnout, stáli jsme na vrcholu jednoho z dolomitských velikánů – na CIVETTĚ.

STŘEDA 22.7.2009 – den odpočinkový

Poměrně pěkný den využíváme samozřejmě k odpočinku, k obnově sil pro druhou část našeho dolomitského snažení. Déle si pospáváme, dopoledne sušíme promočené svršky, odpoledne jdeme na procházkou kolem jezera do ALLEGHE za nákupy a informacemi o našem dalším cílem, kterým bude MARMOLADA.

ČTVRTEK 23.7.2009 – MARMOLADA (3343 m)

Brzo ráno nakládáme vše potřebné do auta a vyjíždíme k jezeru LAGO DI FEDAIA. U lanovky k chatě RIF. PIAN DEI FIACCONI je již slušná fronta, je pěkně, ale „taliáni“ si dávají na čas, provoz se zahajuje až po deváté hodině. Nedaleko nad chatou dosahujeme ledovec – mačky, hůlky, cepíny a lano – a jdeme s Lukášem na to. Martina má zhmožděné koleno ještě z CIVETTY a tak zůstává na chatě. Cesta přes ledovec je nenáročná, krásně vyšlápnutá, bez trhlin, zato plná zájemců o nejvyšší vrchol Dolomit. Nejdříve stoupáme trochu strměji do rozlehlého kotle a potom traverzujeme až pod stěnu a kolmějším žlábkem ve skalách, které jsou dosti drolivé, dosahujeme po překonání asi 100 výškových metrů firnový hřeben vedoucí k vrcholu. Zde se do nás začíná opírat opravdu velmi silný a nárazovitý vítr, který nám dosti komplikuje další postup. Proti větru uděláme několik desítek, někdy jen několik metrů, přijde nápor silných poryvů, které nás donutí zarazit cepín a často i v podřepu hodnou chvíli odolávat vichru. Pomalu, pomalu, tak jako ostatní, se blížíme k vrcholovému kříži.

• 

• 

• 

Konečně vytoužený vrchol, nejvyšší vrchol DOLOMIT – MARMOLADA. Kvůli fotkám na okamžik pózujeme u milníku (kterého se pro jistotu mocně přidržujeme) a rychle kousek dolů k chatce či bufetu, stojící na plató pod vrcholem. Tam při občerstvování přečkáváme největší nápory větru a vydáváme se stejnou cestou zpět. Cesta zpět ubíhá daleko rychleji než nahoru, už jsme zase u chaty a Martiny. Chata a opodál stojící stanice lanovky jsou v obležení, všichni čekají, že se snad stále silný vítr utiší a provoz lanovky bude obnoven. Vyčkáváme snad 2 hodiny, ale marně, takže satejmě musíme nakonec pěšky k jezeru. Loučíme se pohledem s masivem MARMOLADY, kterou necháváme za svými zády a jde se dolů. Nespěcháme, nejen proto, že jsme již dosti unavení, ale taky, že si můžeme vychutnávat nádherné výhledy na protější masivy SASSOLUNGA a SELLY. Před 18 hodinou jsme u auta a spokojeni ze zdárného výstupu v poklidu sjíždíme zpět do kempu v MASARÉ.

PÁTEK 24.7.2009 – MOŘE

Den jsme pojali opravdu relaxačně. Řekli jsme si, když už ne hory, proč nakonec ne moře, když není zrovna tak daleko. A tak vyrážíme na jih, bez mapy, s domněním, že to nebude žádný problém. Sjet z hor se nám zdařilo, v nížině jsme však „zakufrovali“, ale nakonec vše dobře dopadlo. Dojeli jsme až do ERACLEAMARE, kde jsme konečně uzřeli nedozírnou mořskou hladinu. A tak den trávíme ve vyhřátých mořských vlnách. K večeru se zmořeni sluncem vydáváme zpět. A situace se opakuje, zase sjíždíme z cesty a po delším bloudění nakonec v jednou městečku zastavujeme u četnické stanice. Tam se nám dostává potřebných informací pro návrat.. Už za soumraku dojíždíme na úpatí hor, kde se nám naskýtá úchvatný pohled na bouřkovou scenérii rámující horský horizont. Pohled zpočátku pěkný, dojezd na úzkých silnicích v proudech vody již trochu horší. Občas se musí jet i krokem, takže náš výlet k moři nakonec končí příjezdem do kempu až těsně před půlnocí.

SOBOTA 25.7.2009 – cesta DOMŮ

A je tu den poslední. Probíhá tradiční rituál, vše sbalit a co nejšikovněji uložit do auta. V poledne je vše hotovo a jede se domů. Pro mě je to zřejmě poslední cesta čarokrásnými DOLOMITY. S tak trochou nostalgie si ji snažím co nejvěrněji vrýt do paměti. Průjezd ALLEGHE – poslední výhled na CIVETTU, výjezd na PASSO FALZAREGO, průjezd po mohutnou jižní stěnou TOFANY DI ROZES, poslední pohledy ze serpentin na CORTINU D´AMPEZZO, nad ní se tyčící CRISTALLO a za ní vyhlížející SEXTENSKÉ DOLOMITY. Tam všude jsem kdysi byl. A potom cesta do TOBLACHU a podél DRÁVY pod LIENZSKÝMI DOLOMITY až do rakouského LIENZU. Za městem začínáme stoupat opět do hor, ale to už jsou jiné hory, DOLOMITY necháváme za svými zády. Poslední, opravdu poslední pohled k nim. Je sice možné, že je ještě někdy navštívím, ale už zřejmě nikdy nevystoupím na některý z jejich vrcholů. Ale na ty, které jsem s kamarády zdolal, mně až do konce mého žití zůstanou nádherné vzpomínky.

Zapsal a nafotil : František GREGAR

Účastníci : spolu se mnou Martina JIŘIČNÁ a Lukáš KALINA, kterým tímto děkuji za nádherné loučení s horským světem DOLOMIT.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•