Dolomity nad Cortinou D´Ampezzo

autor: | Čvc 21, 2007 | 2006-2007, Dolomity, Kronika | 0 komentářů

(výlet na 2 ferraty ve skalách masivu LE TOFANA
v červenci 2007 absolvoval Franta GREGAR)

Marné bylo mé snažení získat počátkem července 2007 někoho z oddílu pro lezecký výlet do překrásných Dolomit. A tak jsem nakonec dne 5.7.2007 zcela sám vyrazil se svojí Felícii směrem na jih do Itálie, ke CORTINĚ D´AMEZZO, k poměrně snadno dosažitelné skupině TOFAN s několika docela zajímavými zajištěnými cestami.

Cesta na chatu Rifugio Giuliany

Cestu dlouhou kolem 750 km (s přespáním v Buděticích u Sušice) netřeba popisovat, jelo se dobře a bez potíží a po několika odpočinkových zastávkách jsem 6.7. v odpoledních hodinách dorazil do CORTINY D´AMPEZZO, odbočil na silnici k PASSO FALZAREGO, abych za POCOLEM úzkou, klikatou a strmou silničkou vyjel až na velké parkoviště u chaty RIFUGIO DIBONA (2050 m) pod masivem TOFAN (obr.1). Parkoviště bylo skoro plné, nádherné počasí a následující víkendové dny přilákaly do těchto míst mnoho milovníků hor. Dlouho jsem se zde nezdržel, jen se dobře občerstvil, sbalil materiál a již jsem stoupal směrem do sedla FONTANANEGRA (obr.2) k chatě RIFUGIO GIUSSIANI (obr.3), nacházející se ve výšce 2561 metrů pod masivem TOFANY DI MEZZO s výhledem na protější impozantní TOFANU DI ROZES. A po necelé hodině a půl jsem tam již měl u sympatického chataře v mém věku zajištěno ubytování na následující 2 noci. Po večeři jsem si u chataře ujasnil výstupovou trasu na TOFANU DI MEZZO, abych potom ještě chvíli poseděl na terase a sledoval zvolna se blížící konec dne.

Tofana di Mezzo (3244m)

V sobotu 7.7. se budím do průzračného rána a po snídani kolem půl osmé vyrážím na cestu k nejvyššímu vrcholu – TOFANĚ DI MEZZO. Suťovým svahem kolem pomníčku dosahuji stěrbinky, pak následuje krátký sestup do žlabu a jím strmě často nepříjemnou sutí stoupám do skalního okna v hřebeni zvaném BUS TOFANA (obr.4). Tady se napojuji na horní část ferraty P.ANNA, kterou zdolávám společně se 3 Bavoráky z Norimberka. Výstup po této k TOFANĚ DI MEZZO části jmenované ferraty není nikterak zajímavý, spíše je až nezáživný (řada úseků zajištěných lany, 2 žebříky – obr.5 až 8), ale je snadný a tak v 11,30 hodin jsme na vrcholu (obr.9).

Je nádherně, docela klid (jsme zde mezi prvními) , není kam spěchat a tak zde pobývám celou hodinu, neboť jak byla cesta nudná, tak o to hezčí jsou vrcholové výhledy na sousední štíty TOFANU DI DENTRO a TOFANU DI ROZES, ale i vzdálenější nejvyšší vrchol DOLOMIT – MARMOLADU(obr.10).

Je nádherně, docela klid (jsme zde mezi prvními) , není kam spěchat a tak zde pobývám celou hodinu, neboť jak byla cesta nudná, tak o to hezčí jsou vrcholové výhledy na sousední štíty TOFANU DI DENTRO a TOFANU DI ROZES, ale i vzdálenější nejvyšší vrchol DOLOMIT – MARMOLADU(obr.10).

Tofana di Rozes (3225m)

V neděli 8.7. jdu na nejznámější a taky nejhezčí z vrcholů TOFAN, na TOFANU DI ROZES (obr.14). Trasu výstupu jsem zvolil podle rady chataře. Sice až kolem 8 hodiny opouštím chatu, přesto jako první. Nastupuji do normálky, ale pak po terase dělám dlouhý travers do štěrbiny v severním hřebenu se skalním útvarem TRE DITA (obr.15) a odtud mířím širokou lávkou v západní stěně (obr.16) k napojení na známou ferratu „VIA LIPELLA”. A odtud velmi strmou stěnou vede výstup po celé délce zajištěný až do podvrcholových partií (obr.17). Touto nejkrásnější částí ferraty vystupuji zpočátku sám a to zcela volně, lana mně slouží jen k zajištění. Avšak asi ve 2/3 cesty jsem dostižen dalšími lezci, kteří to doslova valí šplhem po lanách, neohlížeje se na nikoho a na nic.

Po normálce (obr.21-23) dosahuji kolem 14 hodiny terasu chaty. Déšť je na spadnutí (obr.24) a tak po převlečení rychle vše balím a sestupuji k chatě R.DIBONA. Tam se sotva stačím u auta trochu najíst a už je tu první bouřka se silným lijákem. Bouřlivou noc nakonec strávím ve spacáku v autě (obr.25).

Návrat

Je pondělí 9.7., v plánu jsem měl ještě přejezd pod CIVETTU. Ráno však stále ještě prší, počasí teď bude pár dní poněkud nestálé. A tak raději sjíždím ke CORTINĚ (obr.26) a tam se rozhoduji tento zdařilý výlet ukončit. Za neustálých přeháněk, často velmi intenzivních, mířím přes TOBLACH do rakouského LIENZU, přes TAUERNSKÝ TUNEL přejíždím do KUFSTEINU a pak přes NĚMECKO dojíždím až na naši ŠUMAVU, kde cestu končím u švagra na chatě poblíž ČACHROVA.

Autor: František Gregar