Ve dnech 3.-10. července 2009 jsem se třemi kamarády vydal do Wallisských Alp. Cílem výpravy je zdolat Matterhorn Lvím hřebenem – z italské strany. Jedná se o méně frekventovanou cestu po pevnější skále. Cesta vede přes Prahu, Zürich (CH dálniční známka) a tunel sv. Bernarda (29,80 CHF) do Breuilu di Cervinia. Na místo dorážíme asi po 12-ti hodinách jízdy. Přespáváme v lesíku pod Breuilem jen ve spacákách. Počasí ujde.
4.července
Ráno vyrážíme lanovkou na Plato Rosa. Dále pěšky po sjezdovce (je tu jen pár lyžařů) na malý Matterhorn. Ten je provrtaný ze švýcarské strany tunelem na italskou (nebo opačně). Je tu i restaurace. V půl páté jede poslední lanovka do Zermattu a tou odjíždí i obsluha. Vše, kromě restaurace je přístupné, takže zde přespáváme v tunelu ve výšce okolo 3.800m kvůli aklimatizaci.
5.července – aklimatizace
Vydáváme se na nedaleký Polux. Cesta vede pod Breithornem přes ledovec směrem na Castor a před ním se uhýbá vlevo. Pokud se sem vydáváte jako první, je lepší si vzít s sebou průvodce. Nástup je po sněhu asi 60-70 stupňů místy zmrzlý sníh nebo led. Je to dost nepříjemné. Musí se jít velmi opatrně. Na skále jsou přes exponovanější místa natažena fixní lana o tloušťce asi 5cm. Na konci skalního úseku je malá Madonka a pak už se jde po sněhu. Vrchol ve výšce 4.092m je dost široký i pro zájezd. Sestup je po stejné trase. Samotný výstup a sestup odhaduji na 1-1,5 hodiny. Cesta zpět na malý Matterhorn je úmorná. Trhliny v ledovci překračujeme bez navázání, ale jsme asi jediní. I přesto nám celá cesta tam i zpět zabírá nějakých 8-9 hodin. Vybavení – cepín, mačky. Pozor na dostatek tekutin! Lano na samotný výstup není třeba, ale je velmi vhodné na navázání se přes ledovec (sedák a prsní úvazek). Opět přespáváme v tunelu.
6. července – další aklimatizační výstup.
Vydáváme se na blízký Breithorn west. V noci trochu sněžilo a trhliny nejsou vidět. Jedná o snad nejlehčí čtyřtisícovku, je zde docela nával. Zástupy turistů navázaní na své průvodce. Naštěstí jdeme skoro první. Před námi jsou jen tři Češi. Na vrcholu 4.164m jsme asi za 2 hodiny. Potom se už vydáváme zpět okolo spousty lidí.
Dolů do Breuilu dorážíme odpoledne. Zjišťujeme ale, že se má pokazit počasí a podle místních průvodců je výstup na Matterhorn nemožný. Zklamaně se vracíme na naše místo pod Breuilem, kde přespáváme.
7. července – náhradní plán
Po dlouhém rozhodování a hledání vhodného terénu s vhodným počasím na internetu, se vydáváme do Rakouska na Grossglockner. Cesta z Aosty k Brennerskému průsmyku je po placené dálnici (36,50€). Bez mapy ovšem za deště míjíme odbočku na Brixen a přejíždíme Brenner (8€). Přespáváme v hotelu u Insbrucku v Rakousku.
8. července – přesun
Opět přejíždíme Brenner (8€) do Itálie a přes Brixen přes Antholzer see (opravdu nádherné jezero) průsmykem zpět do Rakouska. Parkujeme na bezplatném parkovišti v Kalsu a vydáváme se do 2.802m na Stüdlhütte, kde přespáváme. Všichni, s kým jsme mluvili, šli na vrchol normálkou a odrazují nás od cesty hřebenem Stüdlgrat. Přesto se rozhodujeme jít právě tudy.
9. července – výstup na Grossglockner přes Stüdlgrat
Ráno je dobré počasí, a my vyrážíme. Jdeme sami. Informace máme narychlo vyčtené jen z popisů na chatě, a tak míjíme nástup. Musíme tedy nalézt na hřeben o něco dále. Lezeme dost vysoko. Skála je zmrzlá a zasněžená, možnost jištění žádná. Dva naši kamarádi to raději otáčejí. Ve dvou tedy pokračujeme dál. Cesta zpět nám přijde ještě nebezpečnější a nechceme se jen tak vzdát. Po dlouhé době nacházíme první nýt. Konečně jsme tedy na správné cestě. Klouže nám to, a tak jdeme pomalu. Dohlednost je asi sto metrů, občas zasněží. Stále se jistíme. Na Früshtücksplatz dorážíme až po dlouhých šesti hodinách. Na ceduli je tu upozornění: „Stojíte–li zde, po déle než 3 hodinách ze Stüdlhütte, obraťte ze zpět! Váš život na tom závisí! Opravdové potíže teprve přijdou!“ Nedovedeme si představit, že to vzdáme, a tak jdeme dál. Ke kříži pak dolézáme po dlouhých 12-ti hodinách. Cesta zpět vede normálkou přes Klein Glockner a je zajištěná tyčemi vzdálenými od sebe 5-10 metrů. Mezi Gross a Klein Glocknerem je třeba překonat velice úzký – asi 15cm široký, exponovaný hřebínek dlouhý asi 5 metrů. Jištění je ale možné na tyčích. Dovedu si představit, že se na tomhle místě tvoří dlouhé fronty. Jdeme v stále v mlze, a proto v jednom místě trochu bloudíme. Vzhledem k času a únavě končíme na chatě Erz Johann hütte ve výšce 3.454 m. Je tu český kuchař a slovenský číšník.
10. července
Sestupujeme z Johann hütte přes lanem zajištěný hřeben a ledovec k Stüdlhütte. Tady vyzvedáváme své dva přátele a pokračujeme v sestupu na parkoviště v Kalsu. Návrat přes Salzburg (rakouská dálniční známka ) do Lysé nad Labem přijíždíme hodinu po půlnoci.
Jarda Faldus