Grossglockner 3.798m

autor: | Čvc 4, 2011 | 2010-2011, Alpy, Kronika | 0 komentářů

2. července využíváme svátky Cyrila a Metoděje a ve složení Michal Křena, Vláďa Slavíček a Jarda Faldus vyrážíme na Grossglockner. Obava z přeplněných dálnic se naštěstí v první červencový víkend nevyplní a v pohodě přijíždíme do Brucku a za 29EUR se napojujeme na legendární Grossglockner Hochalpenstrasse. Obdivujeme řadu cyklistů stoupající na Edelweisspitze 2571 m.n.m. Kolem 15.00 jsem na hlavním parkovišti Franz Josef Hohe a rozhodujeme se pro výstup ze severu. Ještě večer se přesunujeme na chatu Hofmanns Hütte, která již není v provozu. Využíváme opuštěnou část „winterraum“.

Ráno v 6.00 vyrážíme za oblačného počasí na ledovec. Bez problémů přecházíme ledovec Pasterze, ale nedaří se nám najít avizovaný výrazný červený terč. Nakonec nastupujeme a rychle nabíráme výšku. Před „Frühstuckplatz“ potkáváme dvojici Čechů, která se vrací kvůli silnému větru dolů. Náš záměr zůstává stejný – původní normálkou přes „Hofmanns“ ledovec na Erz. Johann Hütte, zvanou též Adlersruhe 3.454m. Převýšení z ledovce na chatu činí 1.254 m.

Opouštíme pilíř Glockner, kde jsme před 20lety s Vláďou vystupovali přímo pilířem a nastupujeme na ledovec. Opatrně přecházíme zledovatělé plotny se sklonem cca 45°. Využívám několik šroubů a za dvě hodiny jsme u vrcholového skalního pásu v jehož horní části je umístěna naše chata. Ale jsme již nad 3000 m a postup se zpomaluje. Bohužel počasí se horší a na chatu s posledními zbytky sil docházíme za silného větru se sněhem. Ubytování máme zajištěno a kupujeme polopenzi (40éček). Pívo nestojí za moc (cena 5Eur za 0,5l) a u večeře cítíme příznaky výšky. Je poměrně velké překvapení, že chata i za poměrně špatného počasí se postupně téměř naplní. Poslední dochází kolem 21. hodiny. Češi tvoří asi čtvrtinu osazenstva.

Ráno je „bohužel“ téměř jasno a nezbývá, než vyrazit na vrchol. Zde již nejsme zdaleka sami a zařazujeme se mezi skupiny lezců. Potvrzuje se také, že úroveň lidí a jejich vybavení je poměrně nízká. Řada lidí nemá cepín a postupují pouze s hůlkami v závěrečné strmé exponované části. Proto se na Kleinglockneru zastavujeme (což je jen 28m pod hlavním vrcholem) a vracíme se zpět. Čekání při přechodu na hlavním vrchol by nás stál zbytečné nervy a čas. Všichni jsme navíc „u kříže “ už stáli. I tak je sestup mezi netrpělivými lezci náročný. Na chatě dáme bublinkovaté pivko a mizíme dolů.

Nechceme sestupovat stejnou trasou a volíme okružní jízdu kolem východního úbočí s úvodní ferratou ze sedla Hohenwart. Obdivujeme úžasnou scenérii údolí „Kodnitztal“ a opět pívečko na příjemné chatě  Salmhütte. Pokračujeme údolím Leitertal mimořádně exponovanou stezkou a užíváme si samotu. Původní představa sestupu po vrstevnici se mění strmým výstupem na Slocker Sch. 2.483m, kde se nám konečně otevře pohled na Pasterze a celé údolí. Naše rysy ztvrdnou, protože nás čeká strmý sestup k přehradě (2000m.n.m.) a opět výstup na Franz Josefa 2.369m. U Glockner Hs. dospějeme k demokratickému rozhodnutí, že řidič vyrazí nalehko na parkoviště a vrátí se pro zbytek posádky autem. Naštěstí mám natrénováno a za necelou hodinu jsem u auta. Večer ještě přespíme na Hofmann H. a ráno se vracíme zpět domů.

zapsal – Michal Křena, Foto: všichni