2. července využíváme svátky Cyrila a Metoděje a ve složení Michal Křena, Vláďa Slavíček a Jarda Faldus vyrážíme na Grossglockner. Obava z přeplněných dálnic se naštěstí v první červencový víkend nevyplní a v pohodě přijíždíme do Brucku a za 29EUR se napojujeme na legendární Grossglockner Hochalpenstrasse. Obdivujeme řadu cyklistů stoupající na Edelweisspitze 2571 m.n.m. Kolem 15.00 jsem na hlavním parkovišti Franz Josef Hohe a rozhodujeme se pro výstup ze severu. Ještě večer se přesunujeme na chatu Hofmanns Hütte, která již není v provozu. Využíváme opuštěnou část „winterraum“.
Ráno v 6.00 vyrážíme za oblačného počasí na ledovec. Bez problémů přecházíme ledovec Pasterze, ale nedaří se nám najít avizovaný výrazný červený terč. Nakonec nastupujeme a rychle nabíráme výšku. Před „Frühstuckplatz“ potkáváme dvojici Čechů, která se vrací kvůli silnému větru dolů. Náš záměr zůstává stejný – původní normálkou přes „Hofmanns“ ledovec na Erz. Johann Hütte, zvanou též Adlersruhe 3.454m. Převýšení z ledovce na chatu činí 1.254 m.
Opouštíme pilíř Glockner, kde jsme před 20lety s Vláďou vystupovali přímo pilířem a nastupujeme na ledovec. Opatrně přecházíme zledovatělé plotny se sklonem cca 45°. Využívám několik šroubů a za dvě hodiny jsme u vrcholového skalního pásu v jehož horní části je umístěna naše chata. Ale jsme již nad 3000 m a postup se zpomaluje. Bohužel počasí se horší a na chatu s posledními zbytky sil docházíme za silného větru se sněhem. Ubytování máme zajištěno a kupujeme polopenzi (40éček). Pívo nestojí za moc (cena 5Eur za 0,5l) a u večeře cítíme příznaky výšky. Je poměrně velké překvapení, že chata i za poměrně špatného počasí se postupně téměř naplní. Poslední dochází kolem 21. hodiny. Češi tvoří asi čtvrtinu osazenstva.
Ráno je „bohužel“ téměř jasno a nezbývá, než vyrazit na vrchol. Zde již nejsme zdaleka sami a zařazujeme se mezi skupiny lezců. Potvrzuje se také, že úroveň lidí a jejich vybavení je poměrně nízká. Řada lidí nemá cepín a postupují pouze s hůlkami v závěrečné strmé exponované části. Proto se na Kleinglockneru zastavujeme (což je jen 28m pod hlavním vrcholem) a vracíme se zpět. Čekání při přechodu na hlavním vrchol by nás stál zbytečné nervy a čas. Všichni jsme navíc „u kříže “ už stáli. I tak je sestup mezi netrpělivými lezci náročný. Na chatě dáme bublinkovaté pivko a mizíme dolů.
Nechceme sestupovat stejnou trasou a volíme okružní jízdu kolem východního úbočí s úvodní ferratou ze sedla Hohenwart. Obdivujeme úžasnou scenérii údolí „Kodnitztal“ a opět pívečko na příjemné chatě Salmhütte. Pokračujeme údolím Leitertal mimořádně exponovanou stezkou a užíváme si samotu. Původní představa sestupu po vrstevnici se mění strmým výstupem na Slocker Sch. 2.483m, kde se nám konečně otevře pohled na Pasterze a celé údolí. Naše rysy ztvrdnou, protože nás čeká strmý sestup k přehradě (2000m.n.m.) a opět výstup na Franz Josefa 2.369m. U Glockner Hs. dospějeme k demokratickému rozhodnutí, že řidič vyrazí nalehko na parkoviště a vrátí se pro zbytek posádky autem. Naštěstí mám natrénováno a za necelou hodinu jsem u auta. Večer ještě přespíme na Hofmann H. a ráno se vracíme zpět domů.
zapsal – Michal Křena, Foto: všichni
pohled ze SV 
čerti 
opuštěná Hofmannshütte 
na ledovci Hofmannskees 
na ledovci Hofmannskees 
hřeben na Kleinglockner 
na hřebeni 
na hřebeni 
vrchol GG plný lidí 
sestupujeme 
sestupujeme 
na Salmhütte 
Jarda, Michal, Vláďa
