Rakousko, červenec 2019
Začátkem července 2019 jsme využili prodlouženého víkendu a vydali se na výstup na Hochalmspitze. Z Lysé jsme vyrazili ve složení Eva, Jožka a já. Cestou jsme se zastavili u Č. Budějovic, kde jsme přibrali Milana a pokračovali dál přes Linec až do vesničky Kosbach. Odtud jsme pokračovali lesní silničkou k zavřené bráně, která nás nepustila dál k zamýšlenému parkovišti pod přehradou. Odtud (1.150m) jsme museli pokračovat dál pěšky na chatu Gießener Hutte, ležící ve výšce 2.215m. Tady jsme měli zamluvený nocleh v noclehárně.
Ráno vyrážíme za svítání severně vzhůru k rozcestníku, kde odbočujeme vlevo a traverzujeme pod celou horou na její západní hřeben. Stoupáme přes sněhová pole a dorážíme na cestu Detmolder Grat, která kopíruje západní hřeben Hochalmspitze. Vydáváme se po ní vzhůru severovýchodně. Na zajištěnou cestu nastupujeme poněkud výš, tak přijde na řadu i troška toho lezení v ne příliš pevné skále. Ale je to vážně jen pár metrů. Pak už to je jen „leze leze po železe“ až skoro na vrchol. Toho dosahujeme v pravé poledne. Počasí nám opět přeje. Je i parádní dohlednost.
Z vrcholu pokračujeme východně krásnou hřebenovou cestou Rudolstätter. Cesta je celkem slušně značená a končí asi dvacetimetrovou stěnou osazenou opět železným lanem a kolíky ve skále. Tudy se dostáváme opět na sníh a po břiše nebo zadku s cepínem v ruce kloužeme dolů. Pak už si cestou dolů jen užíváme krásného počasí a výhledů. Milan našel cestou asi metrový vodopádek, kde si dává letní koupel.
Po večeři, kterou si dáváme přímo před chatou na sluníčku si objednáváme za krásných €6,- saunu. Saunovací domeček je kousek nad chatou. Dostáváme velikou tašku dřeva, kterým roztopíme kamínka v malé sauně a užíváme si až do tmy.
Ráno balíme a jdeme dolů k autu. Rozhodujeme se ještě cestou domů udělat zastávku v Salzburku na prohlídku města a na zmrzlinu, abychom měli i nějaký kulturní zážitek.
Jarda Faldus
