JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTIT
Listy nejsou první tištěným periodikem, které v Lysé nad Labem vychází s informacemi pro občany města. Dnes si již nepamatuji, jak se jmenovala brožura, která vycházela v osmdesátých letech a měla podobné poslání. Náš horolezecký oddíl byl založen koncem roku 1982 a již v roce 1984, se nám podařilo vycestovat na expedici do Ťan-šanu a tam překonat první oddílové čtyřtisícovky v době, kdy Alpy byly prakticky nedostupné. Na tehdejší dobu to byl solidní výkon, a proto jsme ve zmíněné brožuře uveřejnili o této akci článek. Tehdy jsem to uzavřel větou: „Velkých zážitků a dojmů z krásných hor a setkání bylo mnoho, ale jeden zůstal největší – ještě jednou se vrátit“. To se stalo také titulkem daného článku. Tehdy mě samozřejmě vůbec nenapadlo, že se tak za 40 let opravdu stane.
Iniciátorem byl můj syn Martin, který do této lokality zájezd v letošním roce vybral. Konkrétně se jedná o nejsevernější část Ťan-šanu, která se nazývá Zailijskyj Alatau. Jeho centrální část má hřeben dlouhý 170 km, je silně zaledněný a má mnoho vrcholů přesahujících 4000 m. Pouze jeden vrchol má výšku 5017 m a jmenuje se Talgar. Výhodou je, že tyto hory jsou necelou hodinu jízdy od největšího města Kazachstánu Almaty. Takže hned po přistání na zdejším letišti jsme měli hory jako na dlani. Letošní akce byla koncipována jinak než v roce 1984. Tehdy jsme tam byli v březnu a celou dobu jsme bydleli v horském hotelu ve výšce 2200 m. Tentokrát to byla akce ve formě treku do různých dolin s výstupy na vrcholy v daných lokalitách.
První zajímavostí byla prohlídka kaňonu Čaryn, který se také nazývá asijský Grand Canyon. Jeho hloubka 300 m sice za jmenovcem zaostává, ale na kráse mu to neubírá a za návštěvu jistě stojí. Potom následovaly aklimatizační tůry na jezera Kolsai a také na vrchol Skalistyj ve výšce 3332 m. Po přesunu do další doliny to byl pak hlavní výstup na Pik Sovětov s výškou 4317 m po němž jsme ve stanu zapadali sněhem.
Posledním cílem byla dolina nad střediskem Šimbulak ve výšce 2200 m, kde jsme v roce 1984 bydleli. My jsme však postavili stany ve výšce 2900 m. I přes výškovou výhodu se však už výstup na další čtyřtisícovku pro špatné počasí nezdařil. Vzpomínám zde na svého tehdejšího spolulezce Milana, se kterým jsme zde tenkrát byli úspěšní. Tehdejší naše výstupy s převýšením 2000 m v jednom dni u všech účastníků letošní expedice vzbudily uznání.
Josef Křena 10.5.2025
