Worldloppet a euroloppet
Již několik let jezdí Martin (a někdy s ním i já) v zimním období jako amatér dálkové lyžařské závody na běžkách v seriálech zvaných WORLDLOPPET a EUROLOPPET. Jedná se o známé maratóny, jako je naše JIZERSKÁ PADESÁTKA, švédský VASŮV BĚH, italská MARCIALONGA, rakouský DOLOMITENLAUF, polský BIEG PIASTÓW, švýcarský ENGADIN a řada dalších závodů, včetně USA, Kanady, Japonska a Austrálie. Jsou to závody masového charakteru o stále větší oblibě, o čemž svědčí hojná startovní účast nejen amatérů, ale celé plejády výkonnostních a vrcholových běžců včetně řady olympijských vítězů a mistrů světa. V poslední době bývají dokonce některé z nich zařazované do běžkařského seriálu SVĚTOVÉHO POHÁRU. Nejen samotné závody, ale už i pobyt v neopakovatelné atmosféře některého ze světoznámých center klasického lyžovaní je nezapomenutelným zážitkem pro milovníka běžek. A snad právě pro to kouzlo zasněžených hor, přátelství se stejně naladěnými milovníky lyžařské stopy a dřina na trati bez ohledu na konečný výsledek ve startovním poli nás k těmto závodům přitahuje.
Zima 2007
Ze všech závodů této zimy bych rád přiblížil náš společný výlet v době od 15.2.2007 do 25.2.2007 na dva takovéto závody – do ESTONSKA a FINSKA.
37. TARTU MARATON
Na tento závod v Estonsku a následný ve Finsku jsme se vypravili spolu s Martinem již tradičně s CK SPORT. A stálo to opravdu za to, výlet to byl opravdu zajímavý. Z Prahy jsme vyjeli 15.2. přeplněným mikrobusem (8 lidí, tašky a batohy na 10 dní) a přes ČR a Polsko za špatných povětrnostních podmínek (v Polsku na silnicích místy náledí) jsme po celonoční jízdě dorazili v ranních hodinách 16.2. na hranice s Litvou.
Dále pokračovala naše úmorná jízda přes toto zemí do Lotyšska a následně do Estonska. Do OTEPÄÄ, známého centra klasického lyžování, jsme dorazili ve večerních hodinách a tam jsme se ubytovali v rozestavěném penziónku na okraji městečka (kde jsem si díky znalosti ruštiny dobře porozuměl se správcem a nakonec dělal večer a v noci kotelníka – ke spokojenosti ostatních, neboť dřeva a uhlí bylo dost, tudíž i v nastupujících mrazech teploučko).
Další den, 17.2. dopoledne jsme si prohlédli městečko, po obědě jsme vyrazili na část tratě v okolí stadionu, a potom již následovala příprava na závod. Vlastní závod se uskutečnil 18.2. za vcelku příznivých povětrnostních podmínek, ale značně nepříznivých sněhových. Tak jako všude v Evropě byl i zde velký nedostatek sněhu. Pořadatelé sice tratě nezkrátili, ale poslední kilometry na dojezdu byly skoro nesjízdné. Já jsem startoval na poloviční trati z ARULY (31 km) a dosáhl jsem velice dobrého umístění.
Celý závod se pro mne totiž vyvíjel zdárně (až na jediný hromadný pád hned v úvodu na prvním sjezdu), dobře jsem si rozvrhl síly, i když poslední kilometry ve velmi špatné stopě (spíše to byla jakási sněhová kaše s větvičkami a jehličím) byly docela tvrdé. V cíli v ELVĚ jsme náš úspěšný závod (Martin jel samozřejmě hlavní na 62 km, který byl přenášen přímým televizním přenosem a v němž zvítězil ŘEZÁČ) oslavili borůvkovou polévkou a teplým místním pivem!
Den po závodě, 19.2., jsme relaxovali za pěkného počasí běžeckou turistikou v okolí Otepää (skokanské můstky, biatlonová střelnice atd.). Večer jsme strávili ve městě v sympatické restauraci, po návratu následovala sauna.
Následující den, 20.2., se začalo počasí radikálně měnit, teplota v noci poklesla na -15 st.C, přes den dosti foukalo a bylo většinou pod mrakem. Dopoledne jsme vyrazili do města (asi 3km od penzionu) na prohlídku a drobné nákupy. V poledních hodinách následovala turistika k rozhledně HARIMÄGI (217 m.n.m.). Jelo se k ní mírně zvlněnou a většinou zalesněnou a tak trochu posmutnělou krajinou, na několika otevřených pláních fičel studený vítr. Na rozhledně jsme díky tomuto větru dosti promrzli a díky nízké oblačnosti ani mnoho neviděli. Návrat již byl příjemnější, zamračená obloha se začala protrhávat a večer byl doprovázen krásným západem slunce.
Ještě téhož dne jsme v nočních hodinách vše sbalili, nasoukali se do minibusu a vyrazili z Otepää přes celé Estonsko do jeho hlavního města, do TALLINNU. Tam jsme dorazili v časných ranních hodinách 21.2., mrazivé ráno (již -22 st.C) jsme přečkali v přístavní hale, pak se nalodili na trajekt a v 07,30 h jsem vypluli na rozbouřený a většinou ledem pokrytý BALT směrem do finských HELSINEK.
34. FINLANDIA HIIHTO
Do HELSINEK jsme připluli 21.2. kolem 11. hodiny a po vylodění jsme věnovali čas přes oběd jejich prohlídce. Protože jsem před několika lety toto město navštívil, mohl jsem pomoci i jako průvodce. Naše cesta vedla samozřejmě kolem parlamentu, kongresového sálu a moderní budovy opery na rekonstruovaný olympijský stadion. Na stadion, který byl uzavřený, jsme pronikli bez svolení, ale nakonec po vysvětlení, že jsme Češi a přišli jsme se podívat na místo ZÁTOPKOVA triumfu, vše dopadlo dobře. Před odjezdem jsme ještě navštívili centrum města.
Další naše cesta vedla na sever asi 30-40 km za LAHTI, do vesničky PIETILLÄ, za níž jsme měli na samotě v penziónku ANTIN JUHLATALO, sloužícího i jako škola v přírodě (fungující samozřejmě jen přes léto, proto v této době značně promrzlé) ubytování.
O den později, 22.2., jsme se probudili do mrazivého rána (-27 st.C). Bylo proto vcelku nasnadě, že jsme nenastartova-li auto, jak by taky s nádrží letní nafty. To se podařilo po velkých peripetiích (odtažení do vesnice a zaparkování v temperované garáži) až kolem poledne. Přesto jsme ještě vyjeli na trénink do městečka VÄÄKSY a tam do soumraku potrénovali na místních tratích vedoucích po nevýrazném hřebínku mezi nádhernými, zcela zamrzlými jezery. Večer po návratu proběhlo saunování v klasické finské sauně.
A ráno 23.2. nás opět uvítala pravá severská zima s teplotou ke 30 stupňům pod bodem mrazu. Den jsme strávili v LAHTI (trénink na závodních tratích poblíž světoznámého lyžařského stadionu, prohlídka města). A večer už nás čekala jen závěrečná příprava na závod.
V sobotu 24.2. jsme se brzo ráno přepravili do LAHTI na stadion k závodu. Ten se uskutečnil za hojné účasti v poměrně slušné stopě (i když i tady „paní Zima“ nebyla na sníh nijak štědrá), za to však v mrazivých podmínkách. A právě kvůli teplotám hluboko pod bodem mrazu byl hlavní závod zkrácen ze 62 km na 50, vložený ale zůstal vzhledem pozdějšímu startu na původních 32 km.
Z mého pohledu to byl pro nás oba velice zdařilý závod, Martin byl 408. z celkového počtu 3272 startujících, kteří závod dokončili, já jsem skončil 140. ze 614 v cíli klasifikovaných. Vybíhal jsem až v samém závěru startovního pole, snad nejhorší byl velmi strmý výjezd ze stadionu v mase notně supících a vzájemně si překážejících běžců. I když trať neměla velká převýšení, byla však relativně hodně členitá, ale i tak se mně dařilo hodně často jet soupažmo a tady docela i předjíždět a konečný výsledek byl až překvapivě velmi dobrý.
A po krátké relaxaci po skončeném závodě jsme ještě v odpoledních hodinách za nastupujícího soumraku opustili již osvětlený stadion s dominantou 3 skokanských můstků a vyrazili na zpáteční cestu do naší domoviny.
Co ještě říct, vlastně napsat, na závěr? Výlet to byl opravdu skvostný a ve všech směrech se vydařil. Nádherná romantická zimní příroda v ESTONSKU a FINSKU a k tomu vydařené oba závody – co si více ještě přát?
P.S. Samozřejmě to nebyly jediné běžecké maratóny, které jsme v této zimní sezoně absolvovali, nakonec tady je jejich přehled.
Absolvované lyžařské maratony
- 28.1.2007 MARCIALONGA (Itálie), 32.ročník, 57 km CT, účast – MG
- 4.2.2007 KÖNIGLUDWIGLAUF (Německo), 35.ročník, 40 km CT, účast – FG
- 4.2.2007 ORLICKÝ MARATON (ČR), 23.ročník, 40 km CT, účast – MG
- 11.2.2007 ŠUMAVSKÝ MARATON (ČR), 22.ročník, 42 km CT, účast – MG
- 18.2.2007 TARTU MARATON (Estonsko), 37.ročník, 63/31km CT, účast – MG/FG
- 24.2.2007 FINLANDIA HIIHTO (Finsko), 34.ročník, 50/32 km CT, účast – MG/FG
- 3.3.2007 BIEG PIASTOW (Polsko), 31.ročník, 41/21 km CT, účast – MG/FG
- 8.3.2007 INT.SUB.SKADILOPP. (Německo), 18.ročník, 42/20km CT, účast – MG/FG
Vzhledem ke špatným sněhovým podmínkám v této zimě se většina závodů zkracovala (např. MARCIALONGA ze 70 na 57 km) a některé věhlasné závody se vůbec neuskutečnily (např.jubilejní 40.ročník JIZERSKÉ PADESÁTKY či rakouský DOLOMITENLAUF v Lienzu, na kterých jsme start plánovali).
Autor: Martin a František Gregarovi