Výstup na Mt. Blanc z bivaku Tete Rousse 3167m přes Gouter. Převýšení při výstupu bylo 1643m a 2438m při sestupu na zubačku během jediného dne.
Rozhodli jsme se vyrazit do oblasti Mt. Blanc s cílem vystoupit na vrchol nejvyšší hory Evropy cestou přes 3M (Mt. Bl. du Tacul/Mt. Maudit/Mt. Blanc). Na tento vrchol poprvé vystoupili 8. srpna 1786 Jacques Balmat a Michel Paccard. Vrchol leží převážně na francouzském území a jeho popularita si bohužel každoročně vybírá svou tvrdou daň. Statistiky uvádí v průměru 20 obětí ročně.
Obr. 1
Vyrážíme v sobotu ráno – 23.7. – pohodlně v W-Transportér ve složení Mirek Č. Jarda Faldus. Michal K. Josef K. a Martin K. Celková střednědobá předpověď není dobrá a především počasí je velmi proměnlivé.
Cesta probíhá bez komplikací a večer kolem 6 hodiny přijíždíme za mírného mrholení do Argentiere. Toto městečko leží několik km před Chamonix. Volíme klidný kemp na okraji města umístěný v mírném svahu. Stavíme stany, vaříme a plánujeme další den. Předpověď další dva dny je optimistická. Ráno vše pakujeme a vyrážíme na náš první aklimatizační výstup. První vrchol vybíráme Aig. Argentiere (3902m) ve východní části masivu Mt. Blanc. Pouze chvíli zvažujeme použití lanovky a necháváme se vyvést do výšky 1975 na stanici la Croixe de Logan. Odtud někteří pokračují na Aig. d. Grands Mountets a následně výstupem na Pte Verte 3512m.
Náš cíl je ale chata Argentiere a tak stoupáme za pěkného počasí vzhůru až k okraji ledovce. Volíme cestu podél skal na okraji ledovce a za chvíli vystupujeme pomocí žebříků na skalnaté úbočí Montets, odkud po vrstevnici obcházíme členitou část ledovce. Při sestupu na ledovec konečně zahlédneme chatu vystrčenou na skalnatém úbočí pod Argentiere. Na ledovci téhož jména se navazujeme a postupujeme pozvolna napříč. Na značené cestě každý individuálně docházíme na „refuge d Argentiere 2.771m a máme za sebou bez mála 800m převýšení. Na chatě jsme velmi vstřícně přijati – Češi jsou zde dobře vnímáni – a samozřejmě dáváme pívečko. Venku se ale mračí a začíná poletovat sníh. Nicméně předpověď na další den je dobrá.
V pondělí vstáváme po 4 hodině a po snídani vyrážíme v 5 hodin z chaty. Je jasno a za tmy se snažíme hledat cestu. První část vede po skále a podcházíme ledovec až k jeho levé části. Zde nastupujeme a stoupáme po levé straně vzhůru. Míjíme dvojici, která to po čase vzdává a my zde zůstáváme sami. Bohužel je zde poměrně dost čerstvého sněhu. V čele se střídá Jarda a Mirek a později nastupuji také do čela skupiny. Brácha s Martinem si nechali návleky doma, a tudíž „nemohou“ jít vpředu. Čas plyne a sněhové podmínky se stále horší. Dostáváme se do horních partií a vidíme závěrečný strmý kuloár. Dáváme krátkou přestávku a pokoušíme se postoupit dále. Náš postup se zcela zastavuje, když se téměř po pás pokoušíme sunout vpřed. Vyhodnocujeme další postup jako nemožný a navíc nebezpečný. Dosahujeme tedy výšky asi 3.500m.
Chata Argentiere 
Ráno vyrážíme. Slunce se nám ukazuje na protějším kopečku. 
končíme pod trhlinou ve 3.450m 
Slunce se přehouplo přes hřeben a my můžeme při sestupu obdivovat okolní ostré hřebeny a protilehlé monumentální stěny Verte, Droites a Courtes. Když docházíme na chatu tak se opět počasí kazí. Dáváme karty, pivo a prostě si užíváme úžasné pohledy a příjemnou komorní atmosféru. Rozhodujeme se, že na chatě zůstaneme a další den sestoupíme. Večer dostáváme „gratis“ polévku a dezert. V úterý ráno je opět modro a my sestupujeme úžasným a malebným údolím.
Na ledovci se rozdělujeme a Mirek s Jardou jdou přímo po ledovci. My ostatní konzervativně stejnou cestou zpět. Na stanici lanovky jsme dříve, kluci se zdrží při překonávání ledovcových stěn a trhlin. Ale mají zážitek z opravdového ledovcového lezení.
Vracíme se opět do původního kempu, večer naladíme s Jardou kytary a „sjíždíme“ náš „country – folk“ repertoár. Středa byla plánovaná jako odpočinkový den a tak relaxujeme. Odpoledne vyrážíme do Chamonix, kde dáváme kávičku a Jarda kupuje ledovcový cepín. Vracíme se opět za deště. V kempu se setkáváme s bráchou, který byl samostatně na krátkém treku v okolí. Večer opět karty, pívo, víno. Čtvrtek opět celý den prší. Zjišťujeme podmínky na Mt. Blancu na chatě horských vůdců a ti nás zrazují od výstupu a posílají nás na jih do Grand Paradisa. Počasí se má začít lepšit až v pátek.
Trampský večer v kempu. 
V pátek je počasí o něco lepší a rozhodujeme se v sobotu ráno vyrazit a jít normální cestu přes Gouter. Na chatu se vůbec nemůžu dovolat. Asi tam mají plno. V sobotu brzy ráno balíme a vyrážíme se stanem i spacáky na stanici le Fayet. Nasedáme na první zubačku v 7.20, která nás vyveze do výchozího bodu ve výšce 2.372m.
Konečná
Tam nás místní „funkcionář“ upozorňuje, že stanování je možné jen na Tete Rousse 3167m. Zde ještě něco sníme a vyrážíme po svých. Počasí je ideální. Potkáváme skupinky lidí včetně řady Čechů. Závěrečná fáze výstupu vede po žebru, které vyústí na ledovci u chaty Tete Rousse. Rozhodujeme se zůstat zde, protože zde vládne relativně klid, máme dobré místo ke stanování a navíc nemusíme vláčet těžké batohy dalších 650m. Druhý den nás ale čeká 1.643m převýšení převážně ve výšce kolem 4.000m.
Vstáváme v 1 hod. ráno a ve 2 nasnídaní opouštíme stan. Skupina, která vyšla před námi se z neznámého důvodu vrací. Mirek s Jardou jdou za námi. Míjíme ve tmě kritický žlab, který způsobil již řadu smrtelných zranění. Venku mrzne, teplotu odhaduji kolem – 15°C. Stoupání ve skalní stěně se zdá být nekonečné. Martin jde první, já druhý a brácha na konci. Tempo máme dobré díky aklimatizaci a v půl páté dosahujeme chatu Gouter (3.817m). Krátce svačíme sladkosti a pokračujeme směrem k Dome de Gouter. Připojujeme se k dalším lezům, kteří ve skupinkách stoupají k vrcholu. Jde to dobře, ale problémy máme s omrzáním prstů na rukou i nohou. Před vrcholem Dome de Gouter kolem 7 hodiny ráno vstupujeme do hřejivých, ranních paprsků slunce.
Chata Vallot 
vlevo Aiguille du Midi
Z vrcholu Gouter sledujeme bez dechu scenérii Midi, Tacul a celý masiv Mt. Blancu. Sestupujeme do sedla Dome a stoupáme k chatě Vallot (4362m). Zde již nalehko nastupujeme na řeben Boses, který vede až na vrchol. Navazujeme se s Martinem a bráchou, Jarda s Mirkem jdou samostatně.
Hřeben se zužuje a místy se jde velmi exponovaným terénem. Pokouším se natočit zajímavé záběry. V 10 hodin 30 minut již není kam jít a všichni stojíme na vrcholu. Mirek vytahuje státní vlajku a kolegové nám fotí skupinovou fotografii. Celé Alpy nám stojí u nohou, počasí je úžasné. Obdivujeme Matterhorn, Dent du Geant, Verte….. Stojíme ve výšce 4810m. Výška se projevuje nejen při dýchání, ale dostavuje se i bolest hlavy. Začíná druhá fáze výstupu tedy sestup.
Počítáme, zda stihneme poslední zubačku, která odjíždí v 7 večer. Opatrně sestupujeme dlouhou skalní stěnu a rychle přecházíme obávaný žleb, jehož průstup je nebezpečný právě v odpoledních hodinách. Ve čtyři máme sbaleno a úprkem klopýtáme na nádraží. Naštěstí máme dostatek sil a vůle a posledním vlakem opouštíme monument jménem Mont Blanc.
Závěrem: Ačkoliv původní cíl byl technicky obtížnější výstup, tato varianta byla rozhodně fyzicky náročnější a za daných klimatických a sněhových podmínek optimální řešení pro celou naši skupinu. Každopádně převýšení při výstupu 1.643m a 2.438m při sestupu během jediného dne znamenal solidní výkon, na který budeme rádi vzpomínat.
Zapsal: Michal Křena, Foto: Jarda Faldus, Michal Křena