Peilstein

autor: | Čvn 10, 2011 | 2010-2011, Kronika, Skály | 0 komentářů

Začátek léta, lezecká sezóna je v plném proudu a zásadní otázka, kam vyrazíme ?

Na oddílové schůzi a na prvním slanění jsem zaslechl od Čendy o pěkné sportovní oblasti blízko Vídně, volba je tedy jasná. Takže jedeme a určíme přesné datum na 9. – 12. června. Svou účast potvrzuje Lukáš Kaplan a Jarda Rychtařík. Jsme 3, super. A co teď, přece nepojedeme jen ve třech. Rozbíhá se velké balení horolezců. Nakonec vše dobře dopadá a cca týden před odjezdem je sbalen i Čenda (velice děkuji), který chtěl sice na dead festival do Ádru, ale pak usoudil, že si zajede zatrénovat do Rakouska. Takže vyrážíme. Jedeme Čendovou dodávkou a jede s námi i Dagg, je nás vlastně 5. 4 z dodávky a pes (4 z punku a pes ).

Odjezd

Ve čtvrtek mě Čenda vyzvedává v 18:00 v Lysé a jedeme ještě naložit Jardu s Lukášem. Hurá do Rakouska. Máme navigaci? Lukáš bere tu svoji. Po debatě kolik budeme potřebovat plechovek fazolí, sušenek, jablek a litrů piv vyrážíme. Zapínáme navigaci, ale ta končí na hranicích, no nic prostě jedem Čenda to zná. Snad.

Cesta ubíhá vcelku rychle, prohlížíme průvodce, debatujeme co lézt…. Pár zastávek na koupení rakouské dálniční známky, vyvenčení všech členů výpravy a na smažák. Překračujeme hranice a krátká objížďka nás nemůže rozhodit, řítíme se dál. Je tu Vídeň, kterou projíždíme v klidu. Tak a teď trefit sjezd, bylo to něco s jedničkou – A1 nebo A21? Cedule ukazuje sjezd A1 i A21. Sjíždíme a po pár kilometrech zjišťujeme, že jsme to trefili napoprvé, super. Teď už jen trefit sjezd u skal, ten ale nemůžeme přehlédnout je tam vidět bílá skála. Jenže je půlnoc a skála vidět opravdu asi nebude. V průvodci nacházíme mapku se sjezdem. To nemá chybu, sjíždíme správně a hrneme to na parkoviště pod skály.

Příjezd

Dojíždíme na parkoviště, stanování je tady zakázané, tak nenápadně parkujeme opodál a ukládáme se ke spánku v autě. Rozděláváme pivo, jsme co nejvíce nenápadní, takže dopijeme jednu láhev a jdeme spát. Spíme čtyři v autě a vlastně s Daggem je nás tam pět. Tolik lidí se tam prý ještě nikdy nevyspalo .

Ráno

Probouzíme se kolem 6:00, vaříme opět nenápadně snídani a po 7 hodině se odebíráme do skal. Koukáme, že na parkovišti nocovala v autě ještě jedna česká dvojice. Skály vyčnívají z lesa a my plní energie se těšíme na pěkné lezení.

Lezení

Jsme pod skálou, začínáme hezky od začátku v sektoru A – jsou tady kratší cesty. Pár cest za 3 je dost oklouzaných, ale jde to. Pak cesta za 4, za 5 a za 6. Pokračujeme a další zastávkou je nádherná věž, takže volba padá na ní. Lezeme v Sektoru N – Cimone. Nalézáme do cest za 5+ a za 7-kde nahoře je krátký dolez za 2, sedíme nahoře kocháme se rozhledem. Uděláme pár fotek a hurá slanit. Dalším sektorem je  sektor M – Vegetarierwand u. Stösserwand, kde se vrháme na několik dvou délkových cest. Příkladem může být cesta Vegetarierkante (první délka 3 druhá délka za 5+), kde se leze krásně po hraně. Jarda s Lukášem se vrhají do cesty Domina za 6 a druhou délku lezou cestu Peitscherlbua za 6+ . Při lezení potkáváme zřejmě domorodce důchodového věku, který většinu cest leze solo a v cca 70m si zkouší pár boulderových kroků. Přesouváme se do dalšího sektoru. Únava se již začíná projevovat prsty bolí a bolí i většina ostatních částí těla, ale počasí nám stále přeje takže lezeme dál. Dalším je sektor P – Duettpfeiler Enziawand Miste. Nejdřív se zde musíme trochu nakopnout red-bullem, ale stojí to za to, lezeme opravdu dvě nádherné cesty za 5+ (Ende vom ende , Ende vom anfag ) a nádhernou 6 (Anfag vom ende ). Dále 7- (Sturmtief) ve které nastane Lukášovi trudný moment a krapet se proletí. Situaci zachraňuje Jarda, který cestu doleze a posbírá materiál. Večer se blíží, začínáme balit a vydáváme se k autu. Cestou debatujeme jestli zůstaneme na parkovišti a nebo pojedeme do kempu. Kemp vyhrává a vydáváme se ho hledat.

 Kemp

Kemp nacházíme vcelku bez problémů navigace v Jardově telefonu, která nám dala dobrý směr a cedule nás neomylně navádějí přímo do kempu. Kemp vypadá velice slušně a tak zůstáváme. Asi nejspíš budeme platit 6 EUR za osobu, na den, ale nevíme jestli budou chtít něco ještě za auto a stan. Necháváme se překvapit . Příprava stravy jde jako po másle, kotel fazolí se slaninou chlebem a pivem dává tušit, že druhý den lezení bude opravdu zajímavé. Piva musíme vypít trochu víc, protože jsme podle plánu nevypili první večer to co jsme měli. Kalorický plán se musí plnit přesně. Po vážné debatě, kde probíráme samé důležité problémy jdeme spát. Ranní probuzení je o trochu více příjemné než se nechat přejet buldozerem. Únava, pivo a fazole dělají své. Po ranní sprše a kávě začínáme vše vidět v lepších barvách. Vyrážíme opět do skal, někteří musejí ke svému optimismu přidat i ten v růžovém prášku.

Den druhý

Z druhého dne jsou jen velice strohé zprávy. Parkoviště je poměrně plné, je sobota a navíc je opravdu nádherné počasí. Jdeme hezky od konce, takže začínáme v sektoru X – Spartastein. Ranní rozcvička podle Tyrše a hned se vrháme do cest 6- (Der letzte Walzer) , 6+ (Der letzte tango), u kterých je klíčové místo hned u nástupu. Dále lezeme cesty za 5 a 5-přesouváme se dál . Jdeme si uvařit něco k obědu a pak se přesouváme do sektoru Z – spartawand, kde je klid.

Vaříme, odpočíváme, pospáváme a popolézáme pár cest za 4, 4-, 5, 5+ a velice přírodní cestu za 3 + po hřebeni, kde hned u nástupu čeká velký šnek. Cestou potkáváme vosí hnízdo a na Štandu zaštandoval had . Tak dolů, balíme a vyrážíme směr pivo na Peilsteinhaus. Cestou procházíme skalky, pokoukáváme. Všude je dost lidí, ale v téhle oblasti se to poměrně ztrácí. Dorážíme na chatu, dáváme si pivo, které nás poměrně nakopne. Tak půlka výpravy si řekne, že druhé je nakopne ještě víc a druhá půlka volí raději kávu. Druhé pivo nenakopává, ale naopak poměrně tlumí. Hurá udělat společné foto, nakoupit suvenýry domů, poslat pohledy a jdeme dál. Zastavujeme se v sektoru C – Gamseckturm, kde si vylézáme pár cest za 4, 4+, 5 , 6 , 6+ .Cestou se zastavujeme v sektoru B – Gamseckgrat, kde se protáhneme na cestách za 3- ,6 , 6+ a pak už spíše setrvačností jdeme k autu.

Kemp noc druhá

Druhá noc je o poznání klidnější. Vaříme opět pár chutných konzerv obsahující luštěniny, popíjíme trochu piva a rekapitulujeme celý dnešní den, spát jdeme brzy. Vstávání ujde, cítíme se unaveni, ale v dobré náladě. Sprcha a káva nás opět probouzí. Moment pravdy: jdeme platit a platíme opravdu jen 6 Eur na noc, za osobu. Takže pan domácí od nás dostává jako bonus zbylá piva . Jedem lézt.

Den třetí

Dopolední trocha lezení: lezeme v sektoru H – Grosse Teufelsbadstubenwand pár pěkných cest za 5-, 5 , 6+ rozhodujeme se, že je čas vyrazit směr domov. Odjíždíme a na hranicích nás čeká kulturní šok, z nažehleného a uklizeného Rakouska jsme přejeli do Čech. Krásná silnice končí a čeká nás panelová drkotačka až do Prahy. Kolem sedmé nás Čenda rozváží a naše lezecká akce končí . Chtěl bych poděkovat všem zúčastněným za to, že jsme to podnikli.

Rekapitulace:

1 auto , 4 lezci , 1 pes , 6 plechovek fazolí , slanina , 36 piv , toaletní papír , pár ibalginů , 4 red-bully , více než 40 cest 3 – 7 UIAA ,50m lano , 60m lano, 40 expresek, trudný moment , madlo na 2 prsty , prásk to všechno dohromady se rovná 3 dny příjemného lezení.