Walliské Alpy – Monte Rosa

Na druhou polovinu  srpna 2014 jsme plánovali přechod celého masivu Monte Rosa, s tím že na na závěr, již aklimatizovaní, vystoupíme na Matterhorn hřebenem Hörnligrat. Nakonec  vyrážíme do Wallisu jen ve dvoučlenné výpravě.

16.8.2014 

Protože jsme nestihli žádnou aklimatizaci předem, vyjíždíme z Lysé přes Plzeň a Mnichov směr sedlo Furkapass ve 2400 m, kde to chceme s trochou nepohodlí dohnat jednoduše, rychle a levně. Už vloni cestou na Finsteraarhorn jsme tady zaznamenali několik stanů, letos tady chceme stanovat zadarmo i my. Dorážíme až za tmy a hledáme suché místo.

17.8.2014 

Ráno nás probouzí sluníčko a zamrzlé kaluže. V plánu je jen vystoupit během dne co nejvýše, takže vyrážíme víceméně naslepo směremk chatě Sidelenhüttea potom na přilehlý vrchol UntereBielenlücke 2.940m. Nahoře zjišťujeme, že z druhé strany vede lezecká cesta. Škoda že jsme to nevěděli dřív. Matroš máme s sebou ale dole v autě.

Dole v sedle v místní úchvatné stylové kavárničce jak z hororu od Kinga nemají moc hostů ale ani problém s využitím jejich WC jako umývárky,  ušetříme tedy ještě za jednu noc v kempu v Zermattu.

• 

• 

• 

18.8.2014 

Vstáváme brzy, balíme mokrý stan  a jedeme do Randy, kde si vaříme poslední bohatou snídani a balíme jídlo na 8 dní, lehké spacáky do bivaků a vše ostatní. Platíme dopředu parkoviště u kempu za 5 éček denně, s příjemným slibem, že pokud se vrátíme dřív přeplatek vrátí. Ve 12.00 odjíždíme místním kyvadlovým taxikem za 6CHF na osobu do Zermattu (1.600m, do Zermattu je zákaz vjezdu). Tady zjišťujeme počasí a  vyrážíme pod lanovkou do 2.939m na stanici Stockener Steg. Lanovku z Zermattu za 42CHF i z mezistanice Furi za 36 CHF při kurzu 21Kč vzdáváme se siláckými řečmi o aklimatizačním výstupu. Na chatě Gandegg už toho máme opravdu dost, počasí se horší a skupina Čechů nám doporučuje přespat zde a varuje před nepohostinným chatařem na chatě Teodulo ve výšce 3.317m. Nakonec se odhodláváme hodit stále těžší bágly na záda a vydat se na zamluvenou chatu. Posledních pár set metrů ve větru a mlze na ledovci je z dnešních 1700 výškových metrů samozřejmě nejhorších. Chata je skoro prázdná. Přesto musíme jít uvařit ven, deklarovaná  WiFi nikomu nefunguje, záchody opravdu hodně smrdí,  a poté, co všech 8 lidí chatař namačká do jedné cimřičky, potvrzuje svou pověst.

19.8.2014

Ráno se odhodláváme vyrazit do pár cm nového sněhu a do mlhy. Dle chataře má být mlha celý den.  Odcházíme vzhůru kolem chaty horských vůdců z Breuilu po sjezdovkách pod Malým Matterhornem, kde se motáme mezi lyžaři až na plato Rosa a pak pokračujeme dál na plato Breithorn (3800m). pokračujeme směrem k Polluxu

• 

• 

• 

Tady se sice už mraky protrhávají, ale přesto necháváme Breithorn na jindy  a pokračujeme východně směrem k Polluxu. Cestou na skále nad námi vidíme  bivak Rosi e Volante, ale zamluvený nocleh na chatě Ayas (Nuova Mezzalama) 3.425m rozhoduje a cenné nastoupané metry zase ztrácíme. Na chatě je příjemný personál, WiFi bez zabezpečení, a žádný signál.  Počasí má být ideální. Na terase vaříme a se souhlasem v pohodě večeříme uvnitř. Není problém ani horká voda do ovesných kaší na snídani.

20.8.2014

Ráno se balíme a stoupáme zpět až pod nástup na Pollux. Jen nalehko vyrážíme zasněženým kuloárem až ke skalnaté části, zajištěné fixními lany. Je to lehké lezení, sice teď po ránu zebou ruce i nohy v mačkách, ale užíváme si to. Na konci skalnatého úseku nás vítá sluníčko a socha Madony. Dál už jenom po závěrečném zasněženém vrcholovém hřebínku až do výšky 4.092m.

• 

• 

• 

• 

• 

Pořizujeme pár fotek na první letošní čtyřtisícovce a spěcháme stejnou cestou dolů a i s batohy začínáme stoupat na většího bratra Castora. 

Castor je klasický sněhový výstup po svahu až k odtrhové trhlinu a nad ní pár téměř kolmých sněhových metrů do sedla 4.200m.

• 

• 

• 

• 

• 

Odtud je nádherný výhled na Pollux a krásný exponovaný závěrečný hřeben Castoru s vrcholem ve výšce 4.228m. Obloha je bez mráčku ale silný mrazivý vítr nám nedovolí velkou přestávku, takže pokračujeme stejně obezřetně po podobně exponovaném hřebenu, a potom dolů do sedla Felikjoch a na chatu QuintinoSella (3.585m). Personál je opět překvapivě přívětivý ke specifickým potřebám nás Čechů neoplývajícími nadměrného množství Eur a dává nám klíče od krásného winterraumu na uvaření večeře. Nezabezpečená WiFi a horká voda k snídani je opět samozřejmostí.

21.8.2014

Další den zjišťujeme počasí a hlavně sílu větru. Rozhodujeme, zda půjdeme hřeben Lyskammu nebo jej podejdeme z jihu. Počasí je téměř ideální, ale pro variantu po ledovcovém plato s překonáním pouze  jižního ramene Il Naso nakonec rozhoduje prasklá mačka pár desítek metrů od chaty a její oprava, trvající více než hodinu. Litujeme, protože pohled na celý hřeben Lyskammu nás provází od této chvíle celou dobu. Cestou jižním platem zkoumáme cestu do sedla před námi. Evě se víc líbí zajistitelná skála vlevo než výstup vpravo sněhem.

• 

• 

Lezeme tedy po skále, ale ta je čím dál víc pod sněhem. Nakonec končí několik desítek metrů pod hřebenem a do vodního ledu nad námi máme jen jeden ledovcový šroub. Úplně zmrzlí slézáme a pokorně nastupujeme do klikatícího  se hada vyšlapaných stupů v poměrně prudkém výstupu nad trhlinami a brzy stojíme na vrcholu ramene Lyskammu – Il Naso ve výšce 4.272m. Odtud sestupujeme na chatu Gnifetti – 3.647m. Tady jsme nuceni si zaplatit polopenzi za € 62,- takže si vychutnáváme první čtyřchodovou večeři dávající jméno typické trase Monte Rosy -Spaghetti Route.

22.8.2014

Ráno stoupáme na vrcholek Balmenhorn – 4.167m, kde je přímo pod vrcholkem oplechovaný bivak. Jsme tu dnes první. Necháváme tu spacáky a nalehko vyrážíme na čtyřtisícovky Ludwigshöhe 4.341m, Schwarzhorn (Corno Nero) 4.322m a Vincent Piramide 4.215m, kde nás už zastihuje odpolední mlha.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

V bivaku je příjemně. Přišli ještě dva ukecaní Italové, později přichází ještě třetí, ale pohodlně se sem všichni vejdeme. Je tu dvouplotýnkový vařič a veliká plynová bomba. Zjišťujeme, že piezoelektrický zapalovač tady (možná díky nadmořské výšce) nefunguje. Italové nemají oheň vůbec. Zlatý by byly sirky. Po asi osmdesáti marných pokusech se nakonec přeci jen daří zapálit oheň :-). Pro jistotu ještě zapalujeme svíčky. Nahoře je místo na spaní vybavené matracemi a dekami pro 6 osob. Jediná nepříjemnost je bohužel zamrzlý a  ucpaný záchod,  takže v noci nezbývá než slézt z vrcholku několik metrů dolů. Bylo teplo, poučení pro příště –deky jsou vždy a buď je dostatek dek, nebo dostatek spáčů kteří zadýchají, takže spacáky nejsou nutné.

23.8.2014

Po snídani se vydáváme na nedaleký vrchol Parrotspitze 4.432m.

• 

• 

• 

• 

Vypadá jako taková větší  terénní vlna. Výstup je velmi jednoduchý jediná nepříjemnost je silný mrazivý vítr, takže spěcháme a za  chvíli jsme na vrcholu. Tam tepve vidíme, že se dá celý hřeben přejít na druhou stranu do sedélka k Punta Gnifetti, ale  batohy jsme si nechali na nástupu, takže musíme proti větru stejnou cestou zase sejít až dolů k nástupu. Pak už jen dlouhé jednoduché  větrné stoupání na Punta Gnifetti neboli Signalkuppe – a na nejvýše položenou chatu v Evropě – Margheritu ve výšce 4.554m. Tady si  v podvečer  užíváme výhledy na celý Wallis, výbornou  povinnou  polopenzi opět o čtyřech chodech, tentokrát za drsných € 72,- volnou WiFi, možnost dobít si telefon  a periodicky hrozný zápach záchodů vedle noclehárny. S další dvojicí Čechů zvažujeme šance na zítřejší Duffourspitze, která je z této strany náročnější než od chaty Monte Rosa.  Jarda má respekt z větru a úzkého hřebínku, Eva z jištění na sněhovém strmém úseku a mrznoucích rukou na skále. Noví čeští  známí začínají mít sice problém s rychle nabranou výškou, ale usínáme s tím, že vyrazíme ve čtyřech.

24.8.2014

Už v noci je jasné, že ti dva půjdou co nejrychleji dolů. My tedy sami po snídani vyrážíme, ale s tím, že se rozhodneme podle situace až na Zumsteinspitze (4.563m), kde uvidíme celý hřeben a stěnu před sebou.  Dufourspitze, která je jen o 71 metrů vyšší než Zumsteinspitze,  je sice na dosah, ale naše obavy s větrem rostou.  Jarda si uvědomuje, že zapomněl na Margheritě mobil, a tak se  pro něj vrací.  Eva za tu chvilku ve větru vymrzá, a to nás přiblíží k rozhodnutí neriskovat a zvolit cestu dolů po ledovci Grenzgletscher.

• 

• 

Sestupujeme  1.680 výškových metrů a  cestou  smutně obdivujeme vlevo Lyskamm, vpravo Dufourspitze – vrcholy, na kterých jsme spolu nestáli. Kličkujeme mezi trhlinami v ledovci dolů k úchvatné chatě Monte Rosa, ze které už vede jen nekonečná cesta na Gornergratt  a potom dolů do Zermattu, kde vzdáváme pokus o Matterhorn vzhledem k blížící se frontě.

Jarda Faldus

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•