Zápisky z cest – Rakousko, Sölden

autor: | Čvc 23, 2013 | 2012-2013, Kronika | 0 komentářů

(11.-23.7. 2013)

V jednom emailu Petr Mačák psal o možnosti výstupu na Kreuzspitzi bez maček. Oblast se nám zalíbila a bylo vybráno.

Pak jsme řešili dopravu. Naše kára má už 16 let za sebou, takže ji radši necháváme doma. Naštěstí jsem našel autobusové spojení se Student Agency z Prahy do Innsbrucku. To bychom měli. A kde budeme spát ? Stačí kemp, ale měl by být dobře vybavený a na dobrém místě. Rozhodujeme se pro kemp v Söldenu.

Mája si pár měsíců před odjezdem hne s nohou a je ráda, že vůbec chodí. Co teď ? Doufáme, že se to zlepší a budeme moct chodit aspoň po údolí a menších kopcích. Ledovce a vícedenní túry škrtáme ze seznamu. Skalní lezení taky. Balíme na jednodenní túry, ferraty, běhání a kolo. Na místě pak uvidíme. Scházíme se s Láďou, který nám dává poslední tipy a půjčuje CD s mapami. Tiskneme mapky a plánky ferrat. Dokupujeme zásoby a chybějící matroš. Termín odjezdu se blíží.

11. – 12.7.   Odjezd a příjezd do Innsbrucku

A je to tu. Po práci sedíme s přáteli v Praze v restauraci na zahrádce. Vše rychle utíká, loučíme se a za dvě hodiny už sedíme v autobuse směr Innsbruck. Po cestě střídavě bdíme, spíme a já popíjím plechovky piva pro lepší spánek.

Zamračený Innsbruck nás vítá brzy ráno. Přesouváme se na vlakové nádraží. Vlakem jedeme asi hodinu a vystupujeme ve stanici Ötztal Bahnhof. Začíná zajímavější část, kdy autobusem postupně stoupáme údolím. Kolem nás se zvedají hory a brzy vystupujeme v Söldenu (1300 m.n.m.).

Zastávku jsme netrefili a tak se ještě pěkně projdeme s plnou polní. Kemp nás překvapuje svojí čistotou a také rozložením. Nachází se totiž na malém kopci nad městem. Stavíme stan až úplně nahoře. Odpočíváme, plánujeme a pak jdeme na průzkum do městečka.

13.7. Söldenkogel  (2902 m.n.m.)

V noci i ráno je celkem chladno, ale počasí nám přeje. Čeká nás dlouhý aklimatizační výstup. Chceme dojít co nejvýš. S vrcholem tolik nepočítáme. Přece jen je to daleko a jsme tu první den.

Okolo sedmé už jsme na cestě. Nejdřív stoupáme lesem k prvnímu cíli naší cesty, chatě Kleble alm.
Daří se nám udržet tempo a tak jsme brzy u chaty. Místní horal Reinhold, se kterým se seznamujeme, vyjíždí k chatě na kole. Kupodivu prý máme stejnou cestu. On nechává kolo u chaty a dál jde s námi pěšky. Po pár minutách už jdeme zase sami. Jsme teď pomalejší a každou chvíli musíme zastavit a vydýchat se. Silou vůle se nám kolem poledne podaří dojít až nahoru. Posedíme pár minut, sníme trochu jídla a mažeme dolů. Reinhold to vzal ještě přes vedlejší vrocho a tak na něj čekáme u chaty.

Když přijde, posedíme u chaty a pak se loučíme. Díky kolu bude dole hned. Ještě chceme stihnout nakoupit jídlo na večeři. Co teď ? Nevadí, poběžíme. Dole jsme za chvíli a nákup v pohodě stíháme.
Z prvního dne si odnášíme skvělý pocit z dobrého výkonu a základ na další dny.

14.7. Söldener Grieskogel  (2911 m.n.m.)

Po včerejším výstupu cítíme únavu. Rozhodujeme se pro lanovku. Přece jen to je ještě kousek do kopce. A můžeme si trochu přispat. Nakonec je to dobrá volba. Opět přibližně kolem poledne jsme na vršku.Vychutnáváme si dvojí radost a rozhlížíme se po krajině. Je odtud vidět velká část Ötztalských alp a taky naproti přes údolí Stubaiské alpy. Söldenkogel z předchozího dne máme jako na dlani. Scházíme dolů k lanovce. Zbytek dne trávíme v místním bazénu a odpočinkem.

15.7. Odpočinkový den

V noci mě chytá zub, který mi vrtali před odjezdem. Moc nespím. Nacpu se práškama a uvidíme.
Je nádherný den. V kempu se mi rozhodně nechce sedět. V místním krámku si půjčujeme sety a autobusem jedeme do Umhausenu.

Po necelé půlhodině chůze jsme u nástupu ferraty Stuibenfall. Ta se nachází u nejvyššího vodopádu Tyrolska. Až na jedno místo není ferrata příliš obtížná. Je vhodná na rozlezení a hlavně pohled z ní dolů do vodopádu opravdu stojí za to. Nahoře se ještě chvíli kocháme a pak přemýšlíme kam dál.

Musíme vrátit sety včas a tak stihneme už jen jednu ferratu. Rozhodujeme se pro ferratu Reinhard Schiestl. Cesta vede výrazným skalním masivem u Längenfeldu. Tohle už je jiný kafe. S báglem na zádech se celkem zapotím. Nahoře si podáváme ruce a sdělujeme si zážitky. Je vidět, že máme oba dost. Jdeme brzy spát.

17.7. Silniční kola

Pro změnu mám během noci zase problémy se zubem. Na dnešek jsme si zamluvili v půjčovně silniční kola. Nikdy jsme na tom neseděli, to bude fakt zajímavý. Od půjčovny jedeme ještě do lékárny pro homeopatika na zub, no a pak do kempu se převléknout. Seznamujeme se s kolama a o něco později vyjíždíme. Čeká nás cesta do Ventu. Je to pořád do kopce, takže máme co dělat. Nakonec se dostaneme ještě kousek nad Vent směrem k Rofenu. Trochu se kazí počasí a tak po krátké pauze na jídlo svištíme zpátky do Söldenu. Pohledy ze sedla na okolní kopce, domky, ledovcovou říčku, jsou úžasné.

18.7. Termální lázně Längenfel

Probudil jsem se opět s bolestmi zubu. Pokud nezabere dnešní odpočinek a taky homeopatika, budeme to muset zabalit a jet předčasně domů. Naplánovali jsme si návštěvu termálních bazénů v Längenfeldu. Relax se opravdu hodí. Nakonec sotva stíháme tříhodinový časový limit, opravdu jsme si to užili.

19.7. Silbertal mineral museum

Je zataženo. Celkem nám to nevadí. Bolest zubu trochu opadla. Proto volíme na dnešní den jen menší výlet. Vyjíždíme lanovkou Geislachkogel do 2100 m.n.m. a odtud jdeme pěšky do minerálního muzea. Muzeum se nachází ve vysokohorské chatě na chodbách. Oba jsme hodně překvapeni jaké množství minerálů tu mají. Kameny v jejich sbírce pocházejí z celého světa, od menších po např. 300-kilové balvany. Po prohlídce muzea se přes zalesněné údolí dostáváme do Zwieselsteinu, odkud jedeme autobusem zpět do Söldenu.

20.7. Wildes Mannle 3020 m.n.m.

Co nejdříve vstáváme, abychom stihli ranní autobus do Ventu. Obloha vypadá příznivě. Opět bude pěkné počasí. Ve Ventu nasedáme na sedačkovou lanovku. Dále už stoupáme po svých. Cílem je Wildes Mannle. Přibližně v půlce cesty potkáváme Čechy, kteří přijeli přes noc a rovnou vyrazili na aklimatizační výstup. My se cítíme výborně a proto se brzy loučíme a necháváme je za sebou.

Na vrcholu se fotíme se Švýcarkama a užíváme si výhled na ledovce a také Wildspitzi, která se nám občas halí do mraků. Protože máme dost času, jdeme ještě na Breslauer hütte. Někde se mi podaří ztratit část hůlky, takže používám odteď jen jednu. U chaty vybalíme jídlo. Po pár minutách přicházejí horolezci z vrcholu Wildspitze. Vypadají spokojeně. Od chaty k lanovce si krátíme čas během. Večer vaříme a přemýšlíme na posledním kopcem.

21.7. Nederkogel 3163 m.n.m.

Vstáváme ještě dřív než předchozí den. Moc se nám nechce, přece jen cítíme únavu. Navíc nám dnes lanovka nepomůže. Alespoň autobusem se přibližujeme do Zwieselsteinu, výchozího budu na Nederkogel.

Po necelé hodině se dostáváme k chatě Lenzealm 1900 m.n.m. Po krátké přestávce pokračujeme. Cesta se klikatí lesem. Když se z něj dostaneme, vidíme, že se nad námi točí mraky. U rozcestníku nedaleko jezera dáváme další pauzu. Nyní nás čeká cesta žlabem, který veden na hřeben. Ten je delší než jsme očekávali a jsme opravdu rádi, když jsme nahoře. Hodnotíme tento výstup jako nejzdařilejší. Teď ještě sejít v pohodě dolů.

22 – 23.7. návrat domů

Obloha je modrá a my jen těžce balíme. Jdeme se ještě podívat do blízké soutěsky. Odpoledne pak sedáme na autobus do Ötztal bahnhof, kde přesedáme na spěšňák, který s námi letí k Innsbrucku. Než vjedeme do města, dostáváme se do letní bouřky. V dešti se krčíme na zastávce a nemůžeme se dočkat autobusu do Čech. Po jeho příjezdu naše dobrodružství končí. Už se jen bezpečně dostat domů.

Autor: Lukáš Kalina