Po mnoha letech opět navazujeme na tradiční zimní oddílovou akci lezení ve vysokých Tatrách. Vždy se jednalo o akci zajímavou i náročnou, kde jsme postupně získávali zkušenosti v zimních podmínkách.
První termín na který je přihlášeno 12 členů oddílu bohužel nevychází z důvodu špatného počasí a zdravotního stavu některých z nás. Termín se tedy posouvá o dva týdny a ve středu 14.3. ve 22.13 rychlíkem Šírava vyrážíme ve složení Michal Křena, Franta Gregar, Jarda Faldus, Vilda Vilím a Vláďa Slavíček s kamarádem Martinem. Ačkoliv zázemí hl. nádraží změnilo moderní evropský vzhled lehátkové vagóny zůstaly stejné jako za starých časů (za bolševika…).
Ráno v 6.24 vystupujeme ve Štrbě a přesedáme na električku a ta nás vyváží na Štrbské Pleso (1335m.). Za jasného počasí pokračujeme po červené zn. směrem k chatě. Krátce po 9. hodině přicházíme na chatu Popradské pleso (1500m) a dáváme se si přestávku. V 11 hodin vyrážíme a náš první cíl je Zlomisková veža (2132m) ve Zlomiskové dolině. Sníh v dolině nese dobře místy se vytvořily zledovatělé plotny. Po překročení prahu ve Zlomiskách stojíme konečně pod nástupem. Rozhodujeme se jít vysněženým žlebem z jihu. Postupujeme vzhůru a v horních strmějších partiích cítíme ne zcela stabilní sníh.
Počasí se začíná horšit, obloha se zatahuje a začíná pofukovat vítr. Bez navázání individuálně nakonec překonáváme závěrečný kout a stojíme na vrcholu. Začínáme slaňovat na Zlomiskovou Bránku nepřehledným terénem. Nakonec všichni sestoupíme a večer využíváme první večeře z naší polopenze. Večer dlouze zvažujeme cíl druhého dne. Původní ambice na Vysokou nebo stěnu na Satana po sněhových polích opouštíme a rozhodujeme se pro Voliu vežu (2373m) Jižním žebrem. Snídáme v 7.00 míchaná vajíčka a před 8 vyrážíme na dlouhý nástup přes Mengusovskou dolinu a do Kotliny žabích ples. Zde se rýsuje výrazná dominanta „Volovky“. Naši linii vytyčuje výrazné žebro v pravé části stěny. Nastupujeme všichni společně s výjimkou Franty, který jde „špacír“ Mengusovskou dolinou. Naše trojice Michal+Jarda+Vilda je logicky pomalejší. Počasí máme výborné, skála pevná, vyhřátá a po cestě jsou osazeny borháky na jednotlivých štandech. Před 4 hodinou stojíme na vrcholu a užíváme si rozhledy na Rysy, do Mengusovské doliny. Při pohledu na strmý sestupový hřeben si vzpomínám na noční sestup s bráchou v polovině září (1983?). Tehdy jsme za asistence ostatních členů našeho oddílu krkolomně sestupovali s čelovkami, za hustého sněžení a ráno se vraceli pro zasněžený batoh…. Večer na chatě opět meditujeme kam jít. Rozhodujeme se pro skalní výstup na Ošarpance JV hřebenem a Dračí štrbinou zpět.
Ošarpance – nástup vpravo komínem 
Kluci volí Gálfyho žebro na Tupou. Ráno opět po snídani svižně vyrážíme k nástupu a tempo je velmi dobré. Počasí je ideální, trochu se otepluje. V 10.30 stojíme u nástupu. Nyní zřetelně vidíme komín a vklíněný balvan. Nastupuji ale nedostávám se ani k prvnímu štandu. Celý komín je zaledněný a nad hlavou visí provokativně dvoumetrové rampouchy. Měníme tedy plán a stoupáme přes Dračí sedlo směrem do centrálního žlebu od JZ na Vysokou (2.560m). Kolem 3 hodiny jsme v sedle a dokončujeme výstup na JV vrchol. Od chaty činí převýšení 1.066m. Jsme sami a vychutnáváme úžasné scenérie Vysokých Tater.
Při sestupu potkáváme dvojici mladých Slováků, kteří sjíždějí na „skialpu“ centrální žleb a prakticky nám zasypávají stopy. Z celkového počtu lidí které v Tatrách potkáváme, tvoří komunita skialpinistů naprostou většinu.
Závěrečný večer si užíváme a společné zážitky sdílíme u čepované „Plzničky“ za 2éčka/ks. Poslední den jdeme na dvě party a my tři vyrážíme přímo žlabem na Tupou (2284m). Kluci taktéž žlebem a hřebenem na Malou Baštu (2289m). Scházíme se na stanici ve Štrbském plese a v neděli v 19.40 opouštíme Tatry rychlíkem R440 Excelsior. Akce Tatry 2012 se vydařila na výbornou!
zapsal: M.Křena 10.4.2012