Vyšetření zraněného

autor: | Led 1, 2000 | Zdravověda | 0 komentářů

1. STAV VĚDOMÍ

Nejdříve samozřejmě zraněného oslovíme a pokusíme se navázat s ním kontakt. Dále to záleží na stavu vědomí zraněného.

V BEZVĚDOMÍ:
2. TEP A DECH

Zkontrolujeme zda zraněný dýchá a tepe a zda nedochází k život ohrožujícímu krvácení (to neprodleně zastavíme). Tep zjišťujeme na zápěstí nebo na krkavici. Dech např. hřbetem ruky před ústy nebo podle zdvíhání hrudníku. Pokud zraněný nedýchá či netepe, zahájíme ihned Resuscitaci. Pokud dýchá a tepe, změříme frekvenci (stejně jako u pacienta při vědomí) a postupujeme dále.

3. SNAHA PŘIVÉST K VĚDOMÍ

Hlasitým oslovením, pak křikem, pak bolestivým podnětem (např. silný stisk mezi palcem a ukazovákem) se snažíme zraněného probrat. Pokud se nepodaří, postupujeme dále. Pokusy přivést zraněného k vědomí však opakujeme.

4. REAKCE OČÍ

Zjistíme, zda zornice zraněného reagují na světlo (posvítit baterkou), zda jsou zúžené, rozšířené, anizokorické…

5. POKOŽKA

Zjistíme barvu a stav pokožky, zčervenání, zmodrání, pot apod.

6. OHLEDÁNÍ

Prohlédneme pozorně celé tělo zraněného a zjistíme rozsah zranění. Také se podíváme, zda nemá v dokladech záznam, že je diabetik, kardiak apod.

PŘI VĚDOMÍ:
2. ROZHOVOR

Zjistíme, zda nedochází k život ohrožujícímu krvácení (to neprodleně zastavíme). Neustálou konverzací s raněným se ho snažíme udržet při vědomí, v lehčích případech v dobrém psychickém stavu. Zjišťujeme samozřejmě jméno, příčinu zranění, zda netrpí vysokým či nízkým tlakem, alergiemi, zda není diabetik, kardiak…

3. REAKCE OČÍ

Zjistíme, zda zornice zraněného reagují na světlo (posvítit baterkou), zda jsou zúžené, rozšířené, anizokorické… Poté vyzveme zraněného, aby sledoval náš vztyčený prst, kterým přejíždíme zleva doprava asi 20cm před jeho obličejem. Tím zjistíme případné poruchy vědomí.

4. TEP A DECH

Zjistíme tepovou a dechovou frekvenci. Nejdříve nahmatáme tep na zápěstí a podle hodinek půl minuty počítáme. Druhou půlminutu počítáme výdechy, ale před zraněným děláme, že ještě měříme tep, jinak by začal svůj dech kontrolovat.

5. POKOŽKA

Zjistíme barvu a stav pokožky, zčervenání, zmodrání, pot apod.

6. OHLEDÁNÍ

Prohlédneme pozorně celé tělo zraněného a zjistíme rozsah zranění. Zjistíme, zda cítí končetiny, prohmatáme břicho a záda…

7. POLOHA

Pokud nehrozí pohybem se zraněným vážné zhoršení jeho stavu (zranění páteře, zlomenina spodiny lební), uložíme ho do polohy odpovídající jeho stavu a zranění.

6. TEPLOTA

Pokud máme možnost, změříme tělesnou teplotu zraněného.

7. TLAK

Většinou u sebe nemáme tonometr, ale pokud ano, může nám znalost krevního tlaku zraněného hodně pomoci při určení předběžné diagnózy, odhalit vnitřní krvácení, hyperglykémii, šok apod.

8. OŠETŘENÍ ZRANĚNÍ

Ošetříme zranění a vyčkáme příjezdu lékaře (resp. rychlé záchranné pomoci = RZP).