První a poslední slanění je v našem rozrůstajícím oddíle stále populárnější. Letos jsme se po sedmi letech vrátili opět na chatu plzeňských horolezců v obci Nečtiny v blízkosti skalní oblasti Kozelka. Většina z nás na místo přijela již v pátek 6.5. Jaro bylo letos chladné, a tak v chatě byl studený odchov. Přes den však už bylo teplo, tak to nevadilo a večer nás ohřál tradiční táborák. V sobotu přijel zbytek lezců dříve než jsme dokončili snídani. Cíl prvního dne byla Kozelka, která je vzdálená 15 minut chůze. Na zdejší stěny se vrhlo našich šest dvojek a padala jedna cesta za druhou. Největší hvězdou však byl Petr, který zde byl jako host. Ten vyvedl sedmu hladkou stěnou a po něm to na druhého dokázal zopakovat pouze Oťas. Lezlo se skoro do šesti a vydržely tam i děti, které to v příkrém terénu pod stěnou přežily bez úrazu. Večer jsme zde slavili dvoje narozeniny. Michal Vopičák měl 45 a já, protože jsem se před rokem podruhé narodil, jsem slavil ty první. Vopičák dal do placu sud piva a já to doplnil dortem. Jako druhou večeři jsme opět dali buřty u táboráku. Pouze Michal jako hlavní gurmán měl špíz s masem tří barev. Jak se mu podařilo jej opéct nikdo neví, protože nedal nikomu ochutnat. Opět jsme to táhli při kytaře asi do jedné hodiny. Ráno jsme to potom dospali a díky tomu a úklidu chaty jsme na druhý lezecký program vyrazili až kolem jedenácté. Druhý cíl byla oblast Polínko, kterou nikdo z nás neznal. Je to krásný amfiteátr, kde je možné posedět na louce a přitom sledovat všechny lezce. Většina si vyzkoušela obojí. Sbalili jsme to právě v momentě, kdy se začalo kazit do té doby pěkné počasí. To nám tady přálo po všechny tři dny.
