Hřebenem Krkonoš na běžkách

autor: | Pro 20, 2004 | 2004-2005, Kronika | 0 komentářů

Ještě ve Švédsku jsem se s kamarádem Jirkou domluvil, že ještě před zimní sezónou přejedeme nebo přejdeme hřeben Krkonoš. Musím přiznat, že tyto hory znám jen povrchně. O to víc to pro mne byla cesta do neznáma.

Prosincová sněhová nadílka nám přála. Skončila tak původní myšlenka na pěší přechod nebo na sněžnice. Určitě pojedeme na běžkách. Za mlhavého a mrazivého rána vyjíždíme vlakem do Tanvaldu. Tam přestupujeme na autobus do Harrachova a v 10:00 se pod námi rozjíždějí sedačky lanovky na Čerťák. V tisícimetrové výšce jsme vysoko nad inverzní mlhou. Hory jsou prozářené sluncem. Je teplo, bundy se stěhují do batohů a vyrážíme na Dvoračky. Až sem je stopa upravená, času máme dost a tak si dáme polední pivko. Pak stoupáme úbočím Kotle. Tady je už sníh přemrzlý a stopa nic moc. Na pláních raději bruslíme, což s batohy na zádech není zrovna nejlehčí. I sjezd k Labské boudě po ledovém firnu je zajímavý. Pády na nos s následným připlácnutím batohem jsou zpestřením. Z Labské koukáme na nekonečnou hladinu mraků pod námi. Ale podzimní dny jsou krátké a tak vyrážíme traverzující cestou ke Špindlerovce. Tady se stopa zužuje a je úplně rozbitá od pěšáků. Jízda nic moc, zato výhledy na zapadající slunce jsou nádherné. Tak přijdou ke slovu i rychlé spouště foťáků. Šeří se a vyskakují první hvězdy. Po dvaceti kilometrech bruslíme po protažené cestě poslední metry k chatě. Západ nad Medvědínem se zbarvil do ruda. To je zase něco pro foťáky. Na chatě jsme snad sami, rychle sprchu, vybalit krámy a honem na večeři a pivko.

Ráno vstáváme ještě za tmy, s rozedněním snídáme a s prvními paprsky slunce už stoupáme po severním úbočí hřebene na polské Sluneční kameny. Je málo sněhu a tak jdeme občas pěšky. Stopa je tradičně rozdupaná od pěšáků. Otepluje se. Bruslením po pláních jsme za chvíli pod Sněžkou. Potkáváme první pěší turisty. U bývalé Obří boudy měníme původní plán. Při pohledu na ledový vrcholek Sněžky se raději otočíme na jih. Až k Luční boudě je stopa neupravená, ale pak je nám odměnou pěkný přejezd Luční hory a Liščí hory. Tady už přibývá lyžařů.

Zastavíme se v kiosku na Rozcestí. Je stále teplo a inverze je pod námi. Cílem objektivů se stane Sněžka. Následný sjezd k Lesní boudě se neobejde bez pěkných pádů. Je sice odpoledne, ale je čas najít ubytování. Hned v první Slovanské boudě nabízejí za 300 ubytování i s polopenzí. To je nádhera. Do soumraku zbývá ještě pár desítek minut a tak ještě vyjíždíme bez batohů po upravené stopě na Černou horu. Při návratu ještě fotíme západ slunce. Výborná večeře a chlazený Gambrinus zakončily i tak výtečný den.

I snídaně předčila očekávání a tak za mrazivého rána vyrážíme po západním úbočí Černé hory. Stopa je ledovatá a rychlá. Sjezd se obejde naštěstí bez pádu. Za chvilku jsme nad Janskými Lázněmi. Tady vjíždíme do mlhy a začíná lezavá zima. Honem se oblékáme, balíme lyže do futrálu a pěšky sejdeme do Svobody. Zbude nám ještě čas na oběd. Pak už zbývá jenom cesta vlakem přes Trutnov až domů. Shodneme se, že se výprava vydařila po všech stránkách.

Autor: neznámý