Švédský trek

autor: | Říj 20, 2004 | 2004-2005, Kronika | 0 komentářů

Kamarád Jirka odjel koncem léta studovat do jihošvédského Vaxjö. Ještě před jeho odjezdem jsme se domluvili, že se za ním vypravím a podnikneme krátký trek po jižním Švédsku. Konečně sedím ve vlaku a severoněmeckou rovinou jedu na sever. V Hamburku přestupuji na přímý vlak do Kodaně, jehož cestu zpomalí jen plavba trajektem do Dánského Rødby. Posledním spojem z Kodaně odjíždím už za tmy a tak hladinu Baltu pod novým mostem do Malmö lze jen vytušit. Po dvanácti hodinách jízdy je tu moje konečná – Vaxjö. Jirka už čeká na nástupišti.

První dny v čistém a upraveném univerzitním Vaxjö trávím procházkami městem a po jeho okolí. Na půjčeném kole podnikneme i krátkou cestou na vodní hrad Kronoberg. Na víkend naplánujeme cestu na západ, na asi 130 kilometrů vzdálený ostrov Öland. Vyjíždíme v sobotu ráno vlakem do přístavního města Kalmar. Na ostrov vede přes úžinu Kalmarsund 6 kilometrů dlouhý most. V době svého dokončení v roce 1972 byl nejdelší v Evropě. Ostrov sám je druhý největší v Baltu. Je dlouhý 140 kilometrů a široký až 15 kilometrů. Nemáme přesný cíl, trasu volíme podle autobusu, který nás veze hodinku z Kalmaru do malého přístavního městečka Mörbylänga. Tady podle mapy vede treková stezka, vedoucí z jihu podle západního pobřeží ostrova. Výletní městečko je teď pusté, jen silný mořský vítr prohání barevné listí po náměstí mezi zavřenými obchůdky. Zastavujeme se v místním supermarketu a nakupujeme poslední zásoby. Pak vyrážíme podél pobřeží zemědělskou krajinou. Počasí je nádherné. Zapadající slunce rozehrává hru světla a stínu nad zrcadlem mořské hladiny. Fotíme. Procházíme voňavým podzimním borovým lesem a začínáme hledat nocleh. Po 15 kilometrech procházíme ptačí rezervací. Je už skoro tma, smíšený les je hustý a nehostinný. Jako zázračným mávnutím proutku vidíme v šeru večera bivakovací přístřešek, stůl u ohniště a kadibudku. Rozsvítíme čelovky a vaříme večeři. Utahání zalézáme pod přístřešek do spacáků. K ránu se budím zimou. Nebe je jasné, na trávě jinovatka. Teploměr ukazuje 2,7 stupňů. Proto se zahříváme slivovicí a i čaj přijde k duhu. Balíme a s prvními paprsky slunce odbočujeme ze stezky po haťovém chodníku mezi rákosí až k ptačí pozorovatelně. Stovky tažných ptáků krouží nad klidnou hladinou nebo plují po hladině. Ale jakmile vystoupím s připraveným foťákem na pozorovatelnu, jako na povel se ptáci zvednou, seřadí do formace a v přesných letkách začnou ve výšce majestátně kroužit. Nikdy jsme nic takového neviděli. Je to nádherný pohled, jen z fotografování nebude nic. Jako náhradou fotím teleobjektivem vzdálený most.

Ještě očarování ptačím setkáním šlapeme mlčky tichým ránem stále na sever. Zastavíme se až ve Vickleby, kde je prastarý runový kámen. Pak se značená stezka odklání od pobřeží a stoupá na okraj další zajímavosti, kterou je největší stepní oblast severní Evropy – Stora Alvaret. V zimě má pro Švédsko neobvyklý vápencový povrch charakter tundry. To když silný vítr odvane sníh a země promrzá do hloubky. Naopak teplé léto a dostatek vláhy dá život pestrému společenství rostlin, zejména mnoha druhům orchidejí. Jsou tu i dvě vegetační období, tak zvláštní pro tuto zeměpisnou šířku. To všechno se dozvíme na okraji stepi v univerzitní biologické stanici na okraji městečka Skogsby. Stezka tady mění směr na východ a vede až do vesničky Lenstad se zajímavým dřevným větrným mlýnem. Rychle plynoucí roztrhané mraky na modrém nebi jsou vděčným objektem pro objektivy, vyzbrojené polarizačními filtry. Pak opouštíme stezku a pokoušíme se prorazit přímo na sever ke hradu Graborg. Ale lesy jsou jiné, než u nás. Husté a prakticky neprůchodné. A cesta severním směrem pomalu mizí. Po několika kilometrech se dostaneme konečně na silničku, ta však nevede naším směrem. Rychle se zatahuje, honem natahujeme bundy. Déšť je silný a tak měníme plány a obracíme se zase k pobřeží do městečka Skogsby. Hrad Graborg si necháme na další návštěvu. Nečekáme dlouho a podvečerní autobus nás odveze přes most zpět do Kalmaru. Do odjezdu vlaku zbývá dost času a tak ještě fotíme ve večerním slunci vodní hrad. V roce 1397 tu byla podepsána takzvaná Kalmarská unie, dokument o spojení severských států.

Cesta vlakem zpět do Vaxjö ukončí krátký ale o to více zajímavý trek ostrovem Öland. Předposlední den mého pobytu ve Švédsku je nádherné počasí. Modrá obloha s malými býlými obláčky dává prostor pro fotografování nesčetných jezer a lesů, rozloženými kolem Vaxjö.

Za chladného rána pak už zbývá jen cesta zpátky přes Kodaň a Hamburg. Jen tentokrát si můžu vychutnat přejezd Baltského moře po mostě za plného světla. I krátká cesta trajektem je díky větším vlnám zajímavější. Pak už jen cesta německou rovinou. Jak jsem se dozvěděl ze zpráv od Jirky, byly společné dny posledními s pěkným počasím. Pak přišel pravý severský podzim s mlhami a přeháňkami. A tak jsem v klidu domova zakládal do alba fotografie, které mne za deštivých dnů vracely na chladný ale prosluněný podzimní sever.

Autor: není znám